Mainland, Hoy, Ronaldsay, Westray, Stronsay, Shapinsay… Tajemná ostrovní země kdesi na severu. Pevninu jako by tu nějaký mýtický démon rozerval ve svém živelném záchvatu na kusy a ty pak rozházel po moři. Nekonečný oceán však s ostrovy vytrvale bojuje. Obrušuje a ohlodává jejich skaliska, podemílá jejich břehy a odnáší si jejich úlomky do svých hlubin.
Orknejské ostrovy (Orkney Islands) leží severně od Skotska, v místech, kde se Atlantský oceán setkává se Severním mořem. Tvoří je soubor asi 90 ostrovů a ostrůvků nejroztodivnějších tvarů a velikostí, z nichž jen necelá třetina je trvale obydlena. Některé z ostrovů totiž nejsou ničím více než jen kusem skaliska, u kterého nelze ani přistát s lodí. Na jiné, přiměřeně větší ale také neobydlené ostrůvky, označované jako holms, zajížejí alespoň příležitostně rybáři nebo i pastevci s ovcemi, aby tam spásly nízkou trávu.
Původ jména ostrovů je poměrně nejasný, ale o to zajímavější. Dnes používaný anglický výraz Orkney vznikl dozajista zkrácením názvu Orkneyjar, jenž pro ostrovy používali Norové, kterým původně ostrovy patřily. S výslovností orknýjár je možné jejich označení přeložit jako Ostrovy tuleňů. Jenže v 9. století, kdy se zde Norové usadili, bylo již jméno ostrovů dávno spojeno se slovním základem orc, který v jazyce Keltů, kteří ostrovy obývali ještě před Nory, označuje divokého kance. Keltové tedy žili na Ostrovech divočáků. Ale zůstává stále nezodpovězena otázka, zda jméno ostrovů nemá ještě hlubší kořeny. Vždyť na nich žili už megalitické civilizace. Téměř se zdá, že se jméno ostrovů objevilo zároveň s ostrovy samotnými.
Pokud se na Orkneje dostanete po dlouhém putování Skotskou vysočinou, zapůsobí tato malá ostrovní říše jako balzám na duši. Zatímco skotské hory představují přírodu divoce krásnou, ale drsnou, často nepřístupnou a nehostinnou, Orknejské ostrovy vyzařují lidskou vlídnost a mile voní domovem. Orknejská krajina je mírně zvlněná, země je úrodná a posetá zemědělskými usedlostmi. Leží tu lány obilí i zelené šťavnaté pastviny s tučným dobytkem. A ještě v jednom ohledu jsou Orkneje ve skotských poměrech zemí zaslíbenou – díky téměř nepřetržitému větru od moře se tu prakticky nesetkáme s tiplíky (midís) – oním neskutečně protivným, miniaturním bodavým hmyzem, který tolik otravuje pobyt ve velké části Skotska.
Na ostrovech je trvale usazeno necelých 20 tisíc obyvatel, kteří se věnují především rybolovu a zemědělství. Například orknejské sýry jsou vyhlášeny svou kvalitou i ekologickou čistotou po celé Británii. Orknejané jsou převážně dobrosrdeční, se smyslem pro humor a ačkoliv bývají vlivem ostrovní izolace k příchozím mírně nedůvěřiví, ve svém nitru jsou vstřícní a přátelští. Ke svému domovu cítí silné pouto lokálních patriotů. Jejich běžným jazykem je sice angličtina, ovšem ta se od té britské v mnohém liší. Především docela legračním přízvukem a houpavou intonací vět, čehož si nelze i při kratičkém rozhovoru nevšimnout. Svůj zpěvavý projev ostrované zdědili z období norské nadvlády, která sice skončila již ve 13. století, ale norská slova a intonace zůstaly v místní řeči dodnes.
Orknejané jsou typičtí seveřané, v zásadě vyrovnaní a klidní. Musí být hluboce smířeni s podmínkami, v nichž žijí, i s vrtochy zdejšího počasí. Nemohou se rozčilovat pokaždé, když zaprší, protože déšť a slunce se tu dovedou neuvěřitelně rychle střídat. Sami vám dokonce s klidem řeknou, že na Orknejích lze zažít všechna čtyři roční období během jediného dne. Díky Golfskému proudu je místní klima velmi mírné a zimní mrazy klesají jen několik málo stupňů pod nulu. Sněhu si tu také mnoho neužijí, ten sice často napadne, ale hned zase roztaje. Zimy jsou přesto těžkým obdobím. Nejenže venku vládne nekončící sychravo a vlhko s teplotami kolem nuly, ale slunce zapadá již kolem třetí odpoledne a po většinu dne je proto šero či dokonce tma. Takové zimní podmínky působí na obyvatele dosti depresivně a nikdo tu nezastírá, že se vždy těší na jaro a samozřejmě i následující léto, kdy dny opět budou teplé a dlouhé a slunce se po 18 hodin neschová pod obzor.