Chur je zvláštní, rozporuplně vnímané město – místo s nejstarším souvislým osídlením a zároveň nejstarší město ve Švýcarsku, jehož věhlas však pokulhává daleko za Curychem, Bernem nebo Lucernem, o Ženevě nebo Luganu nemluvě. Je hlavním městem kantonu, ale leží na samotném jeho okraji, jako Cuira se hlásí k rétorománským tradicím, ale mluví se tam německy, honosí se nejstarším biskupstvím ve střední Evropě, avšak jeho dějiny jsou historií hrdého měšťanstva bojujícího proti církevním autoritám.
Chur leží na mírně svažitém terénu morény a náplav při ústí divoké říčky Plessur do Rýna, sevřený mezi dramaticky se vypínajícími, leč na švýcarské poměry nepříliš vysokými kopci; ty dosahují výšky kolem 1800 m, zatímco nejnižší bod města leží 550 m n. m. Nad historickou částí Churu se tyčí obvyklý hrad, zde ovšem „biskupský dvůr“ s katedrálou, ale při pohledu z okolních strání se Chur i se všemi předměstími jeví spíš jako poklidná, ploché dno údolí vyplňující aglomerace. A není ani moc velký – dnes má asi 34 000 obyvatel.
Jeho počátky se ztrácejí v nedohlednu. Už na sklonku neolitu, před zhruba 5000 lety, existovala na levém břehu řeky (v dnešním předměstí Welschdörfli) osada, později obývaná Kelty. Po roce 15 př. n. l., kdy alpské země definitivně ovládli Římané, byla přebudována na jejich základnu a pod jménem Curia Raetorum pak zřejmě sloužila jako hlavní správní středisko rozsáhlého území mezi Bodamským jezerem a severní Itálií.
V posledních staletích římské vlády přišlo do Churu křesťanství a již někdy ve 3. stol. zde vzniklo biskupství se sídlem na tehdy ještě neobydleném pahorku, kolem něhož se ve středověku rozvinulo běžné městské osídlení sestupující po svahu až k řece. Už tehdy existoval biskupský kostel, tedy katedrála, a zřejmě i prvotní farní kostel, ale víceméně vše, až na nepatrné zbytky, bylo zničeno ve zmatcích raného středověku. V roce 925 Chur poctili návštěvou Maďaři při svém tažení západní Evropou, v roce 940 a znovu 954 Arabové (ti se v Alpách už cítili jako doma). Ze všech pohrom se město začalo vzpamatovávat až s příchodem nového tisíciletí, nicméně pod přísnou vládou místních biskupů, kteří byli nositeli nejen duchovní, ale i světské moci nad celou oblastí.
A tak, abychom neunavovali čtenáře podrobným výčtem všech politických střetů, vojenských tažení a občasných požárů, jež bývaly součástí života středověkých měst, spokojme se jen s obecným sdělením, že z podhradí čítajícího pár stovek duší se postupně vyvinulo sebevědomé město s řádnými hradbami a se vším, co k němu náleželo. Hospodářsky těžilo z polohy na křižovatce nejdůležitějších komunikací procházejících alpskými zeměmi, v to…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Graubünden