Pedralbes
Že jste již v Barceloně byli a křik ptáků v klecích na ptačí Ramble ani přepestrá směsice barev na Ramble květinové vás už nevzrušují? Gotická čtvrť se podle vás nemůže rovnat kouzlu pražských uliček, Gaudího secesi jste viděli už několikrát a podmořský svět v jednom z nejmodernějších akvárií vás už také nemůže ničím překvapit? Věřte, že přesto stojí za to přijet do Barcelony znovu.
Nechte se vyvézt do kopců na severním okraji města. Vystoupíte na tichém náměstí, jemuž dodávají stín letité platany. Dýchne tam na vás cosi z dávných dob a záhy uvěříte, že opravdu stojí za to navštívit toto místo, které nabízí svět bez troubení automobilů, řevu motorek motajících se mezi chodci a nepropustnými hrozny turistů. Tím místem je čtvrť Pedralbes se svým architektonickým skvostem, stejnojmenným gotickým klášterem.
Na Pedralbes vzpomíná v knížce Oféliin hlas i básnířka a překladatelka Clara Janésová, jíž se v mládí dostala do rukou sbírka Vladimíra Holana a setkání s jeho poezií v magickém prostředí této čtvrti předurčilo její vlastní osud: vypravila se za ním do Prahy a později převedla do španělštiny nejen jeho básně, ale i tvorbu Jaroslava Seiferta, Františka Halase, Jiřího Ortena a dalších českých básníků, v jejichž poezii, jak píše, byla tak jako v Pedralbes obsažena hudba: „Pouze ta z Pedralbes se mohla stát tou z Prahy.“ Kombinace dojmů z barcelonské čtvrti Pedralbes a z pražské Kampy, které navzdory své diametrální rozdílnosti mají podle básnířky podobně podmanivý genius loci vzbuzující pocit jisté domáckosti, jí umožnila tyto básníky plně pochopit.
„Co mohl být život, když ne Pedralbes, když ne zahrada s rostlinami a stromy, když ne svítání a soumraky pozorované z terasy – celé město táhnoucí se až k moři či hřbet hory osedlané za soumraku Venuší…“ Tato slova z její knížky se nám vybaví, když ze svahu směřujícího ke klášteru vidíme celou Barcelonu jako na dlani.
Pokochejme se tedy pohledem na město a pokračujme k cíli naší cesty, jímž je Reial monestir de Santa Maria de Pedralbes, královský klášter Panny Marie v Pedralbes. Do klášterního komplexu se dostáváme kamenným obloukem, který tu zůstal jako svědek existence středověkých hradeb. Překročením pomyslného prahu se ocitáme rovnou na počátku 14. stol. Vstupujeme. Důstojná atmosféra sakrálního prostoru se rázem přenáší i na nás. Podvědomě ztišujeme hlas, naše nitro, rozjitřené mumrajem, který jsme nechali za branami, se pomalu zklidňuje. Začínáme se seznamovat s historií kláštera.
Založili ho v roce 1326 pro řád klarisek král Jaume II…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Barcelona