V Petrohradu je snad nejvíce mostů na světě. Dohromady jich odborníci napočítali přes pět stovek, z toho více než tři sta v centru. Metropole na Něvě tak předstihla i taková města, jako Benátky, Stockholm nebo Amsterodam.
Nebylo tomu tak ale vždycky. Původně Petr I. dokonce zakázal stavět mosty, protože předpokládal, že se lidé po Něvě a jejích přítocích budou přepravovat pouze na loďkách. Odvážná myšlenka milovníka mořeplavby se ale ukázala jako krajně nepraktická, a proto už za jeho života vzniklo ve městě několik dřevěných lávek. Kromě stálých se stavěly i provizorní mosty, které byly neseny speciálními loďkami ukotvenými ke dnu.
Blízkost řeky s sebou odjakživa přinášela nebezpečí povodní. Jedny z prvních záplav zažil Petrohrad nedlouho po svém založení – v srpnu roku 1703. Hladina řeky se tehdy zvedla o dva a půl metru nad běžnou úroveň. Voda si s sebou odnesla dřevo a další materiál připravený na stavbu Petropavlovské pevnosti. Velikého cara ale nepřízeň počasí od velkolepých plánů nemohla odradit. Nejničivější potopa Petrohrad postihla o více než sto let později – v listopadu 1824. Velká voda zaplavila polovinu města, zničeno bylo bezmála pět set staveb. Záplavy poškodily další zhruba tři a půl tisíce domů. O život přišlo několik stovek lidí. Po Něvském prospektu jezdili lidé na loďkách, domy plavaly po ulicích a stromy v Letním sadu voda vyvrátila i s kořeny. Ničivé povodně byly mimo jiné důvodem k tomu, aby se namísto dřevěných mostů, které dravá řeka doslova smetla z břehů, začaly budovat mosty kovové.
V peněžence žádného obyvatele města by v době, kdy Něva není pokrytá ledem, neměl chybět papír s tabulkou a rozepsaným „jízdním řádem“ otevírání mostů. Od jara do podzimu totiž mohutné mechanismy zvedají mostní křídla, aby po řece mohly projet velké nákladní lodě. Znalost přesné doby otevírání je více než nutná například při nočních návratech z „pevniny“ na některý z ostrovů. Mosty se totiž zvedají postupně, některé se mezitím na určitou dobu zase spustí dolů, takže je možné si cestu domů poměrně dobře naplánovat. Docela jednoduše se vám ale může stát, že se na druhý břeh nedostanete včas. Pak vám nezbude, než vyčkat několik hodin, než se most zase vrátí do původní polohy. Nejkrásnější pohled na zvednuté části železných konstrukcí se zájemcům o tuto jedinečnou podívanou naskýtá u Trojického a Palácového mostu. Obě techn—