I když se často uvádí, že královnou švýcarských horských železnic je Jungfraubahn, s tímto tvrzením to není tak jednoznačné. Jistě, o obrovské atraktivitě Jungfraubahn nemůže být sporu – její kolej stoupá unikátním sedmikilometrovým tunelem vyraženým v nitru velehor a končí v říši věčného sněhu a ledu, v nejvýše položené železniční stanici Evropy. Pokud nás však bude zajímat hlavně míra technických inovací, jimiž se určitá trať zapsala do dějin železniční dopravy, nabízí se ještě jedna kandidátka korunovace – ozubnicová trať vedoucí na vrchol hory Pilatus.
Tak, jako si nelze představit Zermatt bez Matterhornu, nelze si ani Luzern představit bez podsaditého masivu Pilatu, nahlížejícího do ulic města od jihozápadu. Pilatus se vypíná na rozhraní Alp a Švýcarské plošiny poměrně izolován od svého blízkého okolí, a je tak široko daleko nejnápadnějším vrcholem. Trochu to vypadá, že město chrání před nehostinným velehorským světem, k němuž se však naplno hlásí svým někdy až trochu zlověstným vzezřením podmíněným složitou příkrovovou stavbou. Členitá strmá úbočí s nadstavbou divoce rozeklaných vápencových stěn odedávna silně dráždila lidskou fantazii, která je opředla množstvím pověstí a legend, a to vše našlo odezvu i v názvosloví – ve středověku se Pilatu říkalo latinskou zkomoleninou Frakmont, Rozlámaná hora, zatímco současný název má možná původ v legendě o Pilátu Pontském, jehož tělo mělo v jezeře při úpatí hory nalézt místo posledního spočinutí. Pravděpodobněji je však název Pilatus derivátem latinského výrazu Mons Pileatus neboli Hora s kloboukem – to podle oblačného čepce, často zakrývajícího jeho vrcholové partie. Pilatu by se ale klidně mohlo říkat i Dračí hora, jelikož v hlavních rolích řady pověstí vystupují okřídlené dračí potvory. Místním lidem povětšinou neškodily a dnes jim dokonce vypomáhají na poli marketingu. Stylizovaná dračí silueta, jež se stala symbolem Pilatu, proto krášlí i všechny vozy zdejší železnice.
Když v roce 1871 vyšplhala ozubnicová dráha na temeno hory Rigi, padla pomyslná bariéra nemožného a záhy se ohlásila ještě bláznivější výzva – nepříliš vzdálený Pilatus, jehož vrchol s úžasným kruhovým výhledem byl již tehdy oblíbeným, byť nesnadno dostupným výletním cílem. Myšlenka, dopravit se k němu po železnici, se zdála být naprostým šílenstvím, nicméně první projekt byl předložen ke schválení již v roce 1873…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Švýcarskem po kolejích