Plavba po Jang-c-ťiangu

Čcheng-tu, hlavní město provincie S-čchuan, není s 13 miliony obyvatel žádné malé městečko, a to ani na čínské poměry. V posledních letech se hodně změnilo, na návštěvníky tu čeká množství mrakodrapů a luxusních obchodů. Na první pohled se zdá, že život tu běží podobně jako v Pekingu, Šanghaji nebo Hongkongu. Ale časem člověk zjistí, že tomu tak úplně není. V Čcheng-tu se lidé umí zastavit a vychutnávat si život. Stačí nahlédnout do některé z nesčetných čajoven, které tu jsou na každém kroku a všechny plné. Zatímco mladí v Šanghaji nerozeznají wu-lung od zeleného čaje, v Čcheng-tu pije čaj skoro každý. A v okolí se také několik slavných čajů pěstuje. Díky této vlastnosti místních, zastavit se a vychutnávat život, si Čcheng-tu vysloužilo pověst lenivého města. Ale spíše než lenivé je příjemné a hlavně má atmosféru, jakou jinde nenajdete.
Čcheng-tu je rovněž výchozím místem dvou nádherných cest Čínou. Jedna směřuje na západ do Tibetu, druhá míří nejprve k jihovýchodu, do obrovité aglomerace Čchung-čching s 30 miliony obyvatel, odkud vyplouvají výletní lodě po řece Jang-c-ťiang až do slavných Tří soutěsek zakončených největší přehradou na světě. Právě na tuto cestu jsem se vydal.
První zastávkou je „město duchů“ Feng-tu s bohatou historií a krásnou architekturou. Podle tradičních čínských představ zde sídlí král podsvětí a vykonává poslední soud. Jednou sem přijde každý, a dostane-li povolení, postaví se před krále, aby si vyslechl svůj ortel. Dozví se ho v chrámu na vrcholu hory Ming. Vede k němu 500 schodů a výstup komplikují mytičtí strážci, kteří mají zastavit každého, kdo není hoden před krále podsvětí předstoupit. Tento chrám na vrcholu hory Ming je jedinou původní stavbou, jež se zde dochovala. Vše ostatní bylo zničeno za kulturní revoluce a obnoveno v 90. letech.
Další zastávkou je Š-pao-čaj, doslova Pevnost kamenného pokladu či drahého kamene. Původně to byla skála na břehu řeky s téměř kolmými stěnami a plochým vrcholem, na kterém byl postaven taoistický klášter přístupný pouze tak, že se muselo šplhat po řetězu připevněném ke skále. Později bylo na vrchol vystavěno schodiště ukryté v nápadné červené pagodě přilepené ke skále. Po napuštění přehrady Tři soutěsky ale hladina řeky stoupla tak, že ze skály je dnes ostrov spojený se břehem mostem. Ba co víc, na pagodě je umístěna značka, kam by voda sahala, kdyby kolem ostrova nebyla vybudována speciální hráz. Celá spodní pětina dřevěné pagody by se ocitla pod vodou a Čína by o unikátní památku přišla. Při pohledu z dálky připomíná hráz obří mísu nebo květináč, z něhož vyrůstá skála s červenou pagodou na boku a klášterem nahoře. I proto se tomuto místu dnes přezdívá „největší bonsaj na světě“ (původní čínský výraz pro bonsaj pchen- -ťing znamená doslova „krajina v míse“)…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/2015

Shopping Cart