Plovoucí trh ve Willemstadu

Téměř jako posádka, když se uloží ke spánku na svých dřevěných, snad jen půl metru širokých palandách, které spíš připomínají poličky na prádlo. Než trávit odpolední siestu v těchto dřevěných rakvičkách, z nichž jim do uličky trčí ruce a nohy, to si radši lehnou na palubu, kde trochu pofukuje vítr. Sandály pod hlavu a nerušit. Juanovi je něco přes čtyřicet a mezi břehy Venezuely a Curaçaa strávil dobrou polovinu svého života. V sobotu už bude zase doma. Dnes je středa, musí ještě vydržet do zítřka a počkat na posledního klienta, který zatím nezaplatil. Jak jen bude mít peníze v kapse, starý otočný most s láskou zvaný „The Swinging Old Lady“ zamává rybářům na cestu a oni zamíří na jih, na Margaritu. Ponese je loďka, která ani při nejlepší vůli nepůsobí důvěryhodně. Pár prken jakoby na poslední chvíli stlučených zrezavělými hřebíky a zalátaných kusy igelitu. Ale zdání klame a posádka své kocábce bezmezně důvěřuje. Ač se to nezdá, donesla je šťastně ke břehu i tehdy, když se přichomýtla do blízkosti hurikánu Alberty a o něco později i Berty…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 9/2006

Další informace o Karibiku naleznet zde: http://www.sopka.cz

Renata Haffaf