Po stopách operace Overlord

Zdaleka ne všichni ze 135 000 mužů, kteří se zúčastnili první vlny invaze spojeneckých vojsk do Normandie, měli takové štěstí jako Steven Davies z anglického Bradfordu. Také mně přálo štěstí, že jsem tohoto muže potkal. Před ním jsem oslovil desítky jiných ve vojenských uniformách s řadou válečných křížů a dalších vyznamenání. V Normandii se ale v červnu 1944 nikdo z nich neocitl tak brzy po vydání rozkazu k započetí operace Overlord jako Steven Davies. Vysoký statný muž seděl se svými přáteli v kavárně Gondrée u zvedacího mostu v Benouville, který vešel do historie pod krycím názvem Pegasus. "To je náš hrdina," upozornila mě na jeho přítomnost majitelka kavárny, prvního osvobozeného domu na francouzském území. Se spojeneckými vlajkami neustále vyvěšenými na průčelí patří k tradičním místům, kde se váleční veteráni každoročně scházejí.
Stěny kavárny jsou ověšeny desítkami zarámovaných obrázků a polepeny stovkami fotografií. "Podobně jako tenhle skončil tenkrát náš kluzák," ukazuje pan Davies na fotku rozbitého bezmotorového letounu, vyrobeného z překližky a plátna. "Přežili jsme to, ale ne všichni dopadli tak dobře. Leží teď na hřbitově v Ranville, kousek odsud," říká a v očích se mu zalesknou slzy. V jistých situacích se rodila doživotní přátelství a události se všem nesmazatelně vryly do paměti. Válečných hřbitovů je na normandském pobřeží rozeseta celá řada. Nejpůsobivější a nejrozlehlejší je americký hřbitov v Colleville sur Mer nad pláží Omaha, s výhledem na moře, s 9000 bílých křížů vyrovnaných do dlouhých řad. U některých je do trávníku zapíchnuta americká vlaječka, u jiných leží květiny. Přinášejí je sem rodiny vojáků a jejich spolubojovníci, návštěvu nevynechají ani turistické výpravy.
"S námi sem skákali parašutisté, měli jsme připravit půdu pro vylodění," pokračuje ve vzpomínkách Steven Davies. Britské a kanadské jednotky a oddíly Svobodných Francouzů obsadily úsek pláží, označených krycími jmény Sword, Juno a Gold, vedle nich na východ byly Omaha a Utah, k nimž v ranních hodinách 6. června směřovali od jihoanglických břehů Američané. "Tady to Američani měli asi nejtěžší," ukazuje na snímek vysokého útesu s betonovou pevností. Pevnost Pointe du Hoc bránilo šest dělostřeleckých baterií. Zneškodnit je bylo úkolem rangerů plukovníka Jamese Ruddera, kteří pomocí lan a žebříků zlezli skalní útesy a kryti z moře palbou dvou torpédoborců pevnost dobyli. Krátery po dělostřeleckých granátech, zákopy obehnané ostnatým drátem a poškozené betonové opevnění ještě dnes výmluvně vypovídají o urputnosti bojů, k nimž tady došlo…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2003

Další informace o Francii naleznet zde: http://www.sopka.cz

Shopping Cart