Střet kultur v srdci Ruska

Všechny nápisy jsou dvojjazyčné, ty novější dokonce v tatarské verzi latinky, telefonní hovor vám poskytne Tattelekom, benzín natankujete u Tatneftu a málokde uvidíte jinou vlajku než v tatarských národních barvách – zelené, bílé a červené.
Odkud se tu vlastně tyto snědší postavy s mongolským tvarem očí vzali? Domorodí Tataři mají skutečně pozoruhodnou historii. Nejsou to totiž vůbec Tataři. Jejich původní název zní Bulhaři (Bolgaři). Ne že by sem zrovna přijeli z písčitých pláží našich bývalých soudruhů, ale trochu společné krve s balkánskými Bulhary opravdu mají. Území starověkých Bulharů se rozkládalo na sever od Černého moře, kde v 7. století podlehli velmoci chazarských Turků. Jednotný kmen se rozutekl. Část odešla do oblasti dnešního Bulharska a tam se promísila se slovanskými obyvateli, část na Kavkaz a zbytek do Povolží. Je zvláštní, že balkánští Bulhaři si nezachovali ze své původní kultury v podstatě nic kromě názvu, zatímco povolžští Tataři ztratili, jak sami tvrdí, jen jméno. Za vším asi stojí Rusové, kteří ve 13. století začali nazývat "Tatary" nejen čerstvě příchozí Čingischánovu Zlatou Hordu, ale i jí podmaněné národy, jako byli právě Bulhaři. Dnes se dokonce část Tatarů znovu začala hlásit k "bulharské národnosti". Není se čemu divit, protože po několika stoletích výuky o utrpení Slovanů pod "tataro-mongolským jhem" je v Rusku "tatar" docela silná nadávka.
Tatarská Kazaň leží podobně jako Řím na sedmi pahorcích, a podobně jako Řím má i svou slavnou historii. Přístav, založený ve 12. století, byl po dlouhou dobu součástí mocného mongolo-tatarského impéria. To plně ovládalo obrovskou rozlohu ruských knížectví, a za úpadku Zlaté Hordy se pak roku 1446 město stalo centrem samostatného Kazaňského chanátu.
Už značně vyčerpanou Kazaň se podařilo pokořit roku 1552 caru Ivanu Hroznému. Od tohoto data začíná k Tatarům pronikat pravoslavná kultura. Sám strašlivý car šel příkladem. Zbořil hlavní mešitu Kul Šarif a na jejím místě v kazaňském Kremlu (hradě) postavil chrám Zvěstování Panny Marie.
Město se postupně začalo rozdělovat na dvě části podle řetězovitého jezera Kaban a kanálu Bulak, který se táhne centrem Kazaně. Honosné Horní město s Kremlem a množstvím třpytivých kostelů se stalo sídlem ruského zemanstva a obchodníků. Dolní město při řece Volze zůstalo tradičním sídlištěm Tatarů s úzkými uličkami, mešitami a trhy. Tady mezi městskou chudinou vyrůstali slavní tatarští filozofové a básníci. Centrum obou částí Kazaně má ale dodnes ráz ozdobné městské výstavby konce 18. a 19. století. Předtím byl totiž přístav zlikvidován požárem a později ho – na rozdíl od většiny ostatních ruských měst – už nikdo se zemí nesrovnal…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2003

Další informace o Rusku naleznet zde: http://www.sopka.cz

Shopping Cart