Do Turnova se dostal až po mnohaleté anabázi. Jeho instalace a zpřístupnění veřejnosti se konalo při otevření nové turnovské galerie roku 1974, skoro 80 let od chvíle, kdy zkoprnělí návštěvníci národopisné výstavy poprvé stanuli před heroickou scénou, která vypadala velmi živě. Obřím plátnem se na výstavě takto okázale reprezentoval Klub českých turistů. Na podobnou propagaci turistiky dnes nemůže nikdo ani pomyslet.
Obraz, pro jehož instalaci byla nová turnovská galerie postavena, je jednou z obřích olejomaleb, které byly v Evropě obdivovány koncem 19. století. Bez zajímavosti však není ani jeho námět inspirovaný veršovanou legendou Beneš Heřmanóv, zaznamenanou v (bohužel podvrženém) Rukopisu královédvorského. V tomto spíš milostném příběhu, který námětově trochu připomíná pohádku Princ Bajaja, je popisována také vítězná bitva Čechů se Sasy, a právě ta Aleše a jeho druhy zaujala. Obraz byl na národopisné výstavě instalovaný jako tzv. diorama. Měl budit prostorovou iluzi skutečné události, a proto před ním tenkrát scénograf Národního divadla naaranžoval skutečné pískovcové kameny a klády podobné těm, jaké vidíme na plátně. Postavy v prvním obrazovém plánu jsou v životní velikosti a kožešinové části jejich oděvů mají dokonce vlepované skutečné kousky kůže. Bojová scéna, zasazená do dramatické krajiny skalního města, má heroický patos. Aleš tento námět už jednou zpracovával, a to pro vydání Rukopisů v roce 1884. Tenkrát ale, ve shodě se zasazením události do časů panování krále Přemysla Otakara I., měli jeho bojovníci středověká rytířská brnění. Vzhledem k zaměření manifestační všeslovanské výstavy, pro kterou byla práce určena, představil tentokrát Heřmanovy bojovníky jako mytologické Slovany, a obdobně prezentoval i germánský kmen Sasů, za což už tenkrát sklidil velkou kritiku. Obraz, jenž v turnovské galerii obdivujeme, však Aleš vlastnoručně nemaloval. Je pouze autorem námětu a skicy, kterou pak malíři Bartoněk, Mašek a Jansa přenesli na obří plátno. O Alšovi bylo totiž známo, že je sice geniální kreslíř, ale techniku akademické olejomalby příliš dobře nezvládá.
Zobrazená bitva pod Hrubou Skálou ve skutečnosti byla vlastně jen místní půtkou, k níž došlo s největší pravděpodobností roku 1203. Shodou okolností by mělo od oné, snad historické události, právě letos uplynout 800 let. Závěr bitvy byl podle rukopisové verze velmi dramatický. Beneš Heřmanův se svými lidmi přesile nepřátel téměř podlehl, ale vtom „otevře se les a z jeho zelených bran vyrazí jezdci v černém odění, vrhnou se na Sasy a rychle rozhodnou bitvu.“ Ve staročeštině Královédvorského rukopisu zní pasáž takto: …búři sě síla ot zad na skalnatý lom i z loma vše kamenie na Němce vrhú. Jde pótka s chluma v rovňu: I by Němcem úpěti, i by Němcem prnúti. I pobitie jim.

Hledáte ubytování v Českém ráji? Najdete je na: http://www.travelguide.cz

Text JAROSLAVA JANOUŠOVÁ