Pobřežní cesta je slavná a National Geographic ji označuje za norskou turistickou jedničku. Je nádherná a Lonely Planet ji při návštěvě Norska považuje za nezbytnou součást programu. Má mnoho jmen: Kystriksveien – Coastal route – silnice FV 17. Jako pravá kráska je svůdná a poněkud nedostupná. A musíte za ni i něco zaplatit. Něco, co si nevyberete v žádné bance – za jízdu po této trase se totiž platí časem.
Kdo má za hlavní cíl své návštěvy Norska dosažení nejsevernějšího bodu Evropy, ten po FV 17 obvykle nejede a zvolí rychlejší hlavní tah E6. V Norsku je totiž příroda krásná všude a všude je úplně jiná, než na jakou jsme zvyklí ze střední Evropy. Přesto existují místa, kde je ještě zajímavější, krásnější a nezvyklejší než jinde. A to je právě případ okolí Pobřežní cesty, která měří 650 km a spojuje města Steinkjer na jihu a Bodø na severu. Dokonale zde poznáte onu specifickou krajinnou kombinaci, kterou nabízí jen norské pobřeží – moře, skály a díla lidského umu v podobě tunelů, mostů a přístavů.
Hlavních tunelů je na trase 27 a dohromady měří skoro 30 km. Nejdelší z nich je Svartis, který vede pod ledovcem Svartisen. Měří 7615 m, a pokud jedete na kole, musíte jinudy, protože do tunelu kola nesmí. Vzhledem k jiným tunelům v Norsku ale Svartis žádný přeborník není, nejdelší lærdalský tunel má 24,5 km. Máte-li dost času, auto s dobrým motorem a ještě lépe fungujícími brzdami, vyplatí se u delších tunelů zvážit, zda není lepší (pokud je to možné) jet po staré silnici okolo a užít si krásné výhledy.
Mosty na Pobřežní cestě se ani nedají spočítat. Jsou elegantní a převážně visuté. Až budete vjíždět na jeden z nejhezčích severně od Sandnessjøenu, nezapomeňte si včas připravit fotoaparát, na mostě se samozřejmě zastavit nesmí. Můžete ale přibrzdit na malém parkovišti na jeho jižním předmostí. Stojí tu zajímavá stavba připomínající holubník, tzv. Dům větrů – a vítr je živel, s nímž se v Norsku určitě mnohokrát setkáte. Na kratších a nižších mostech přes fjordy musíte dávat pozor na rybáře. V proudech pod mosty často plavou makrely a lovit je z mostu jen spuštěním háčku na vlasci je nejsnadnější způsob.
Trajekty
Součástí Pobřežní cesty je šest trajektů, pokud se rozhodnete blíže prozkoumat některé ostrovy kolem, bude jich ještě víc. Jezdí samozřejmě pomaleji než auto, na dvou z nich strávíte dokonce kolem hodiny. Na severnějším z nich, z Kilboghamnu do Jektviku, překročíte severní polární kruh. Nemusíte mít obavy, že by vám tato důležitá událost unikla, kapitán v několika jazycích cestující na překročení polárního kruhu upozorňuje.
Doba jízdy ostatních čtyř trajektů se pohybuje kolem 20 minut. Za hezkého počasí o víkendech vyjíždějí na Pobřežní cestu také sami Norové, takže je třeba počítat i s tím, že se třeba na palubu nejbližšího trajektu nevejdete a musíte počkat na další loď. Nevadí. Máte s sebou rybářský prut? Můžete zkusit štěstí z mola. Nebo se porozhlédněte po čekajících autech, určitě objevíte někoho, s kým byste si rádi popovídali a na něco se zeptali. Většinou je v přístavišti i malá prodejna s občerstvením. Norové, kteří jsou největšími pijáky kávy na světě, ji umí udělat dobrou a silnou. Občerstvení najdete i na každém trajektu. Na kratších trasách je samoobslužné, vyberete si snack, nalijete kávu a zaplatíte kartou. I když Norové hodně spoléhají na poctivost, monitorují celý prostor kamery.
Je jen na vás, nakolik se budete držet silnice FV 17, která se od pobřeží hlavně ve své jižní části často dost odklání. Například je lepší uhnout v Namsosu na silnici 769 a jet po ní k moři na první trajekt z Lundu do Hoflesu (tím se celkový počet trajektů, které na cestě do Bodø použijete, zvýší na sedm). V přístavišti nebo na trajektu si určitě vezměte brožuru „Kystriksveien – cestovní průvodce“, která je k dispozici zdarma v několika jazykových mutacích. Nejčastěji ji budete pravděpodobně otvírat na posledních stránkách, kde jsou podrobné a spolehlivé jízdní řády. Příručka se tiskne v časovém předstihu, takže ceny a případné aktuální úpravy jízdních řádů zjistíte načtením QR kódů, které jízdní řády doprovázejí. Lístky se nedají koupit předem, ani není možné si plavbu rezervovat, musíte přijet a počkat. Lístek se platí průvodčímu kartou nebo hotově.
Na trajektech od Brønnøysundu na sever nezapomeňte vzít ještě jednu bezplatnou, velice dobře udělanou brožuru v mnoha jazycích „Severní Norsko“. I v ní najdete mapy a informace o turistických zajímavostech nejen podél severního úseku FV 17, ale o celém severu vůbec.
Co stihneme a co ne
Norská města a přístavy jsou zajímavé, ale historické památky ve středoevropském slova smyslu na FV 17 nečekejte a nehledejte. Uvidíte hezké rybářské přístavy s dřevěnými domy a moderní architekturu, místy opravdu avantgardní a elegantní. Jednu takovou ukázku spatříte hned na začátku cesty v Steinkjeru, jehož centrum bylo z velké části zničeno při bombardování za 2. sv. války. Symbolem jeho obnovy se stal neobvyklý kostel z roku 1965. Namsos je městem moderní hudby. Zdejší centrum Rock City vypráví mj. příběh o mladých mužích, kteří přišli z moře a přinesli s sebou nové myšlenky a novou hudbu, která ve městě zůstala dodnes. V Norsku je stále živý termín „Trønder rock“, který vznikl jako označení hudební a obecně kulturní scény v kraji Trøndelag na počátku 70. let 20. stol. V létě se zde konají zajímavé hudeb…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Norsko