Alghero či Sassari jsou dobrým výchozím místem k prozkoumání severozápadního pobřeží Sardinie. I tam je co objevovat.
Na půli cesty mezi Algherem a poloostrovem Stintino se stejnojmennou vesnicí leží Argentiera, vesnice orámovaná stříbřitými útesy a zalitá třpytivými odlesky moře v neobvyklé krajině s opuštěnými doly. Dnes téměř neobydlená filmová kulisa si zachovává tajemné kouzlo místa, ve kterém se zastavil čas. Společně s nedalekou Canaglií byla hlavní hornickou oblastí na severu Sardinie, a to díky bohatým nalezištím olověných rud a zinku, které obsahovaly stříbro. S těžbou rudy v zátoce Argentiera začali římští prokonzulové. V polovině 19. stol. přilákala oblast různé spekulanty a dobrodruhy, včetně slavného francouzského spisovatele Honorého de Balzaca, který zde doufal v rychlé zbohatnutí. Nicméně, jako mnozí další zlatokopové, přišel pozdě… Po skončení důlní epopeje ve 20. stol. se Argentiera stala dějištěm ekologické regenerace a přestavby. Ruiny tu koexistují s novými stavbami, všude kolem jsou strmé skalní stěny, hory důlní strusky a zátoky přístupné po stezkách nedotčenou přírodou. Argentiera je dnes jednou z nejvýznamnějších a nejsugestivnějších evropských lokalit industriální archeologie.
Stintino
Bílé pláže omývané vodami s odstíny stříbrné, tyrkysové, modré a topasové, zátoky, útesy, ostrovy. Odtud, z kouzelné severozápadní strany ostrova, pochází mnoho zvěstí o nádheře Sardinie a pobřeží má i svou vlastní vůni: slanost moře v kombinaci se skalami, chomáči myrty ošlehanými větrem, skalními růžemi a jahodníky. To je poloostrov Stintino, úzký pás země z obou stran lemovaný mořem, směřující k ostrovu Asinara. Právě tam, kde se ho téměř dotýká, leží mistrovské dílo la Pelosa, ikonická oáza s průzračnou vodou ve všech odstínech modré, mělčinou v délce desítek metrů a jemným bílým pískem. Je jednou z nejkrásnějších v Evropě. Vedle své „velké sestry“ se nachází menší, la Pelosetta, zakončená ostrůvkem, kterému dominuje aragonská strážní věž z 16. stol.
Asinara, s 50 km2 největší sardinský ostrov s kaplí postavenou rakouskými válečnými zajatci, sloužila do roku 1997 jako věznice mafiánů se zvláštní ostrahou. V posledních letech na ostrově, kde v roce 2018 bydleli jenom dva muži, vznikl národní park, který je domovem muflonů a také malých bělavých oslíků – leu…
Úplné znění článku naleznete zde