U Plechového pánaboha, U Dobráka, Kastlíkový strom a Oslí buk … ne, nejedná se o restaurace, ani o pojmenování surealistických obrazů. I takovéto poetické názvy náležejí pomníčkům, které jsou jednou z největších zvláštností Jizerských hor.
Nepoměrně více jejich názvů však vyvolává spíše neveselé myšlenky, obzvláště ty názvy, v nichž se vyskytují slova kříž nebo smrt. Pomníčky totiž většinou připomínají nějakou tragickou událost, a proto se jim také v místní hantýrce říká „jizerské smrti“. Vraždy a sebevraždy, dřevorubci zabití padajícími stromy, zastřelení pytláci, mrtví horolezci, umrzlí lyžaři, oběti nešťastných náhod i dopravních nehod – na rozdíl od symbolických hřbitovů, často v horách zřizovaných „mrtvým na památku, živým pro výstrahu“, jsou vlastně celé Jizerky jedním velkým symbolickým hřbitovem.
A jak taková „smrt“ vypadá? Různě – někdy má podobu klasického pomníčku, jindy třeba zas mohylky vyskládané z kamenů. Anebo ji představuje pouhé jméno s datem vytesané do kamene. Hojně rozšířené jsou kovové tabulky, které najdeme nejčastěji připevněné na skalách a balvanech, a potom také krucifixy i prosté kříže a křížky, ať už dřevěné nebo kovové. K nejpůvabnějším pomníčkům patří naivisticky malované obrázky, i když ty se vážou spíše k šťastným událostem než k tragédiím. Kupříkladu obrázek zvaný U buku anděla strážného připomíná jistého dřevorubce, jenž zázrakem přežil havárii těžce naložených saní, na kterých svážel do údolí dřevo.
Rozmanitost pomníčků je tak velká, že se na několika řádcích nedá postihnout. Co je ale důležité – tyto drobné památky jsou povětšinou nenápadné a až na pár výjimek své okolí nijak nehyzdí. O to obtížnější bývá jejich vyhledávání.
Když Miloslav Nevrlý psal svou Knihu o Jizerských horách, původně prý ani nezamýšlel o pomníčcích psát. Nakonec jejich příběhy zařadil do každé z kapitol a stalo se něco, co nikdo nečekal. Kniha podnítila spoustu čtenářů k putování za popisovanými pomníčky i k objevování pomníčků zapomenutých, často zastrčených v těch nejodlehlejších horských koutech. Pro některé lidi se pak stalo „sbírání“ pomníčků dokonce hlavní náplní pobytů v horách a jejich přičiněním se začalo i s opravami poškozených památek. Málokdo zná Jizerky tak dobře jako tito „pomníčkáři“, kteří na webu provozují i několik specializovaných stránek. Z nadšení několika hledačů pomníčků vzniklo před lety i občanské sdružení Patron, jinak spolek, jenž programově dokumentuje, opravuje a chrání drobné památky Jizerských hor. Pořád má co dělat a mít i nadále bude, jelikož pomníčků je v Jizerkách okolo pěti set a čas od času nějaké nové přibývají.
Další články z vydání o Českém ráji zde