Ostrov São Miguel je největší, nejlidnatější a nejrozvinutější z celého souostroví. Zdá se tedy logické, že Ponta Delgada, jeho největší město s téměř 70 000 obyvatel, je hlavním městem celé autonomní oblasti Azory. Z historického pohledu to tak samozřejmé nebylo, až do 1. pol. 19. stol. byla nejvýznamnějším městem souostroví Angra do Heroísmo na Terceiře, která dodnes zůstala sídlem azorského biskupa, a regionální azorský parlament stále sídlí tam, kde byl ustaven – v Hortě na Faialu. Dokonce i na samotném ostrově São Miguel byla od počátku jeho osídlení hlavním centrem Vila Franca do Campo, kterou však zničilo zemětřesení v roce 1522, takže na ostrově zůstala jediná další významnější osada – Ponta Delgada. Ta zaznamenala značný rozmach během 19. stol. a znovu pak po roce 1950. Všechny tyto proměny vedly k tomu, že dnes je Ponta Delgada největším, nejmodernějším a nejrozvinutějším azorským městem, jemuž právem patří titul „o Capital dos Açores“.
Sedím na schodech před kostelem sv. Šebestiána na Largo da Matriz, nejrušnějším náměstí na Azorách. Panuje zde příjemná přímořská atmosféra, z květinářství voní čerstvé květiny, v dálce jsou vidět plachty a stěžně zakotvených jachet, třpytící se hladina modrého Atlantiku a také socha mořeplavce Gonçala Velha Cabrala, který roku 1427 objevil ostrov São Miguel. Průčelí kostela dominuje manuelistický portál připomínající svou výzdobou zlatý věk za vlády krále Manuela I., kdy Portugalci dominovali světovým mořím a vytvořili první světové námořní impérium. Do architektury díky tomu postupně pronikaly zdobné motivy čerpající z objevitelských plaveb a námořnického světa jako třeba lana, uzly, kotvy, tropické rostliny a další přírodniny nebo armilární sféra (astronomický přístroj a zároveň osobní emblém krále Manuela). Obyvatelé Ponta Delgady postavili tento kostel jako výraz díků za to, že skončila morová epidemie, která jejich město sužovalo v letech 1523–1530 a kvůli níž se celý ostrov ocitl na určitou dobu v izolaci. Náměstí před kostelem tvoří s navazujícím náměstím Praça de Gonçalo Velho tepající srdce města s mnoha vkusnými obchůdky a restauracemi.
Na druhém z náměstí stojí kromě pomníku objevitele ostrova rovněž Portas da cidade, „městské brány“, trojice oblouků přenesených sem ze starého přístavu, kde kdysi stály vedle emigračního úřadu. Touto symbolickou branou prošly tisíce ostrovanů v naději, že odplují za lepšími životními podmínkami, a zároveň také všichni návštěvníci ostrova, ať už to byl třeba předposlední portugalský král Karel I. s manželkou Amélií Orleánskou nebo známý brazilský spisovatel Jorge Amado. Brána je tak historickým milníkem a zároveň symbolem proměny času. V minulosti se vedle ní rozkládal rybí trh, táhnoucí se směrem ke kostelu, kde na něj navazoval trh se zeleninou. Staré fotografie z této doby si můžete prohlédnout v kavárně Café Royal z roku 1926, která si dodnes zachovává svou osobitou domáckou a přátelskou atmosféru.
Po moderní promenádě lemující nábřežní třídu Infante Dom Henrique vybudované v rámci přestavby města a modernizace přístavu na začátku druhé poloviny minulého století je to jen kousek k pevnosti Forte de São Brás, která chrání Ponta Delgadu již od 16. stol. Významný italský vojenský architekt Tomaso Benedetti, který sloužil portugalské koruně, zde navrhl stavbu na polygonálním půdorysu s mohutnými bastiony v rozích, kde byla umístěna děla. Uvnitř pevnosti byla cisterna na vodu, zvenčí ji obklo…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Azorské ostrovy