Dlouho jsem přemýšlela, jak člověk žijící pět let v Portugalsku může popsat tuto zemi, čím zásadním se Portugalci liší od nás Čechů nebo jakým způsobem se liší životní styl našinců a milého, téměř na chlup stejně početného národa v nejzápadnějším cípu Evropy?
Jací jsou Portugalci? Na první pohled velmi sympatičtí, dobře naladění, otevření, kamarádští, vždy připraveni poděkovat, požádat o dovolení, poprosit. Na pokladně v obchodě se vám nestane, že by vás prodavačka, dříve než začne markovat zboží, nepozdravila „Bom dia! (Dobrý den!)“ nebo „Boa tarde! (Dobré odpoledne!)“ a neřekla „Obrigada. (Děkuji.)“ ve chvíli, kdy si od vás přebírá peníze.
Z Portugalců jako by vyřazovalo sluníčko, které nad tímto západním cípem Evropy svítí téměř neustále. Nejsou však divocí jako Italové a hluční jako Španělé, jsou veselí, ale občas je přepadne „saudade“, pocit stesku, který je přijme ke vzpomínání na staré dobré časy, na jejich dávnou a slavnou dobyvatelskou minulost. V Portugalsku nabudete dojmu, ať už je to v době hospodářské krize či nikoli, že v minulosti bylo vždy lépe než ve chvíli, kdy se s nimi bavíte.
Jejich kamarádskost i otevřenost je rovněž zajímavá. My Češi jsme národ na první pohled zasmušilý, uzavřený, nedůvěřivý, ale když si člověka oťukáme a usoudíme, že by to mohl být náš kamarád, otevřeme se mu se vším všudy, v přátelství u nás neexistují tabu a meze, kdežto Portugalci jsou v tomto ohledu mnohem opatrnější. Cítíte, že existují hranice, za které nejste zváni.
Jsou také marniví, rádi vystavují na odiv hezké a vždy sladěné oblečení, příjemně voní a potrpí si na módní doplňky. Také jsou trochu neupřímní, ale nedělají to proto, aby tím něco získali, ale spíš aby se vyhnuli otevřenému konfliktu nebo aby někomu neublížili.
Jaký je život v Portugalsku? Portugalci mají v životě větší klid. Nejen proto, že se nestřílí z toho, když přijdou do práce o pár minut později, ale i proto, že když už jsou jednou majiteli vozu, bytu či domu, nemusí se ani zdaleka tolik obávat, že jim někdo ukradne auto přímo před domem, a málokomu se stane, že se jednoho krásného dne vrátí domů a má byt nebo dům kompletně vybílený. Určitě i v Portugalsku existuje tento druh majetkové trestné činnosti, ale rozhodně ne ve velké míře. Portugalci si tedy bezstarostně užívají svých výdobytků, na které si poctivě vydělali, či u banky půjčili.
Ano, Portugalci jsou jedním z nejzadluženějších národů Evropy. Je běžné mít hypoteční úvěr, auto na leasing a k tomu ještě půjčku na spotřební zboží či na dovolenou. Proto vám může na první pohled připadat, že je zde mnohem vyšší životní úroveň než u nás. Pravdou však je, že reálná mzda velké většiny občanů je v posledních letech stagnující, ne-li stále nižší.
Vraťme se však k pozitivním věcem. V Portugalsku jsou velmi kvalitní dálnice a skvěle fungující bankovní systém. Našinec si asi nedokáže ani představit, že by nemusel platit za výběr z bankomatu, za vydání dvou platebních karet, o uložení či výběru peněz na přepážce ani nemluvě. Banky se k vám nechovají způsobem: buďte rádi, že vám peníze uložíme. V Portugalsku je to přesně naopak, děkujeme vám, že jste nám svěřili své finance!
A jaký je život s Portugalci? Muži jsou gentlemani, umožňující ženám, aby se cítily jako královny. Portugalské ženy jsou zase skvělé kuchařky. Ještě dnes si muži, zejména v menších městech, často odskočí v době obědové přestávky domů, kde mají připraveny různé pochutiny domácí kuchyně. A nemusíte se bát, že by na vás čekaly samé grilované ryby nebo mořské plody. Portugalci milují jídla z vepřového či hovězího masa, husté fazolové nebo chlebové omáčky a nevyhýbají se ani pikantním jídlům, která jsou ovlivněna indickou kuchyní.
Jak vidíte, v Portugalsku je potřeba trochu zvolnit tempo, umět si odpočinout, dobře se najíst, víc si užívat a nehonit každou minutu. Občas se musíme obrnit trpělivostí, často se setkáte s nelogickou až absurdní situací, ale věřte, je tomu i naopak. Portugalci také nechápou, jak některé věci u nás mohou fungovat právě tak, jak fungují, či vlastně spíše nefungují. Portugalsko je nádherné místo k životu, úplně jiné než to naše, ale jak jsem již předeslala na začátku, je potřeba se alespoň trochu přizpůsobit – jak říkají Portugalci: „Em Roma seja Romano.“ (V Římě buď Římanem.)