Původně havířská osada, které hrabata Šlikové posléze udělila městská privilegia, a současná obec Pernink hrdě nese ve svém znaku symboly hornického nářadí: želízko s mlátkem i rýžovnické hrabice a ostrý špičák. Uprostřed jim sekunduje medvěd šplhající na stříbrnou věž, neboť podle dávné legendy se první kousky cínové rudy na průzkumníky zablýskly ze zválené udusané půdy medvědího brlohu.
Zároveň se tvrdí, že německý výraz pro medvěda (Bär) se promítl do názvu sídla, jenž nejprve zněl Peringer a později Bärringen. Příběh s medvědem působí atraktivně. Reálněji však Perninku své jméno propůjčil některý z pionýrských osadníků, přičemž nejčastěji se spekuluje o rychtáři Jorgu Eggnerovi přezdívanému „Peer“. Pernink patřil do skupiny klíčových středisek cínové horečky v českém Krušnohoří. Dále zdejší ložiska dávala také stříbro. Usilovné dolování přirozeně zanechalo v okolních lesích své stopy. Západně od obce se táhnou hluboké linie starých povrchových dobývek a divokých nebezpečných propadlin zhroucených šachet označovaných termínem „pinky“, co se jako sevřené rokle, zrádné propasti či skalnaté soutěsky krabatí v lesním příšeří a spolu se štolami pásma dolů Anna i Nanebevzetí Panny Marie zkomponovaly pozoruhodnou montánní krajinu, kudy se nyní ubírá trasa Krušnohornické naučné stezky.
Mementa cínové bonanzy tvoří pouze jeden střípek dokonalého díla pestré mozaiky pamětihodností obce. Kdo sem putuje vlakem, ten první doušek lahodného koktejlu perninských zajímavostí okusí už během jízdy, když se u Nových Hamrů osobní vlak hbitě zakousne do náročného stoupání, které na konci 19. stol. zkušení inženýři vyřešili klikatou soustavou oblouků vlnících se po příkrých úbočích. Časem si pasažéři tuto trať výstižně pokřtili na „krušnohorský Semmering“. Inspiraci jim poskytla kultovní horská železnice Semmeringbahn, jež propojila Vídeň se Štýrskem. Krušnohorský Semmering je však mnohem skromnějších dimenzí. V délce 47,2 km propojuje Karlovy Vary se saským městem Johanngeorgenstadt. Vyjma technického řešení si železnice zaslouží obdiv rovněž tempem realizace výstavby, jelikož zbudování nejtěžšího úseku mezi Nejdkem a Horní Blatnou trvalo pouhé dva roky. V úseku z karlovarského Dolního nádraží do stanice Pernink vláček absolvuje úctyhodné převýšení 532 m. Těsně předtím, než zastaví na místním venkovském nádraží a zahvízdá natěšeným výletníkům, ještě překoná elegantní viadukt, jehož kamenné oblouky již pevně srostly s krajinou. Přilehlý nádra…