Severozápadně od Girony se v předpolí Pyrenejí rozkládá oblast oblých, místy až kuželovitých kopců, většinou zcela zahalených kompaktní pokrývkou tmavě zeleného lesa. Na toho, kdo sem přijede poprvé, působí takto malebně modelovaná krajina uklidňujícím dojmem, na první pohled nedává ničím najevo, že ještě nedávno představovala zosobnění pekla na Zemi. Tedy nedávno z pohledu geologické časomíry, jelikož k posledním sopečným erupcím tady došlo někdy před 11 tisíci lety. Naši praprapředci, kteří se již tehdy v těchto končinách vynacházeli, z toho jistě klidní nebyli.

Katalánský výraz garrotxa znamená ve volném překladu drsnou, obtížně prostupnou krajinu. Proto se také stal názvem okresu (comarca), který má rozlohu asi o polovinu větší než Praha a své jméno si vysloužil kvůli své „horní“ části (Alta Garrotxa) s charakteristickým značně rozdivočelým terénem. Název se potom vžil i pro jižněji ležící „dolní“ část (Baixa Garrotxa), pro onu zmíněnou, v současnosti už poklidnou krajinu. A jelikož při jejím utváření hrál hlavní roli vulkanismus, výraz La Garrotxa coby pojmenování jedné z nejmladších sopečných zón evropského jihu rovněž zdomácnělo v odborné literatuře.

Sopečná činnost se v této oblasti poprvé probudila ve středním pleistocénu před přibližně 700 000 lety a s přestávkami pak ožívala až do počátku holocénu. Na poměrně malé ploše po sobě zanechala na půl stovky sopečných kuželů, řadu utuhlých lávových proudů a množství drobných útvarů, z nichž k nejzajímavějším patří tossoly. Slovem tossol katalánština nazývá utuhlé drobné lávové kupy vysoké obvykle pouze několik metrů, které mohou vzniknout, když horký lávový proud vejde do styku s povrchovou vodou a uvede ji do varu. Následně dojde k miniaturní erupci a k vytvoření „puchýře“. Jinak v souvislosti s formováním krajiny nelze opomenout, že vulkanismus podmínil i obrovský rozmach její biodiverzity.

Suma sumárum zóna představuje neobyčejně cenné přírodní dědictví mezinárodního významu, jemuž však dlouhou dobu nebyla věnována patřičná pozornost. Na úbočí pěti sopečných kuželů se těžila tefra, několik jiných lokalit sloužilo pro nelegální ukládání odpadu, a dokonce se tu plánovala i výstavba obytných komplexů v jednom z kráterů. Vše se ale začalo měnit po roce 1982, kdy byla většina rozlohy zóny (asi 150 km2) prohlášena za přírodní park s několika rezer…