Dolní Manhattan je tradičně spojován s finančnictvím a obchodem. Zdá se to neuvěřitelné, ale bývaly časy, kdy jižní cíp Manhattanu pokrývala chaotická zástavba nízkých dřevěných domků kolem nevelké cípaté pevnosti a nejvyšší stavbou byl dvoupatrový větrný mlýn. Ještě dnes je tu možné nalézt připomínky nejranějších dějin největšího amerického města. Díky tomu je objevování zákoutí ve stínu výškových budov čtvrti Financial District především procházkou newyorskou historií.
Pokud zrovna nebydlíte v drahé rezidenční čtvrti Battery Park City, dostanete se na dolní Manhattan nejjednodušeji newyorským metrem. Dělají to tak stovky tisíc lidí denně, což New York odlišuje od ostatních amerických měst, kde je skoro nemyslitelné nepoužít k cestě do práce vlastní automobil. Dobrým začátkem procházky je stanice South Ferry v těsné blízkosti terminálu přívozů na Staten Island. Ten je oblíbenou rezidenční oblastí, a proto velké žluté přívozy, poháněné dnes zemním plynem, pravidelně křižují newyorský přístav. Pro pěší je převoz zdarma, aby se omezilo množství aut přijíždějících na Manhattan.
Hned, jak se vynoříme z hlubin metra, ocitneme se v Battery Parku. Je nazván podle dělostřelecké pevnosti Castle Clinton, která se kdysi nacházela na skalnatém ostrůvku asi 90 metrů od břehu. Byla postavena na počátku 19. století těsně před konfliktem s Brity, ale z jejích děl se nikdy nevystřelilo. Pevnost pak postupně sloužila jako divadlo, imigrační stanice a dokonce akvárium. Zatímco okolí bylo přeměněno v park, pevnost byla obnovena do podoby z roku 1811. Když dojdeme k okrouhlé budově z narudlého pískovce, uvidíme, že je tu opravdu rušno. Právě odsud totiž odjíždějí trajekty k Soše svobody a na Ellis Island a právě tady se snaží pouliční podnikatelé vymámit pár dolarů ze zástupu turistů. Jamajští hudebníci, akrobaté, živé sochy a také prodavači deštníků a zaručeně pravých rollexek se tu mísí do jednoho pestrého chumlu.
Projdeme-li parkem k severu, dostaneme se do míst, kde kdysi ležel původní jižní cíp ostrova. Zde stojí památník v podobě vlajkového stožáru, který připomíná zakoupení Manhattanu Petrem Minuitem. Stalo se tak údajně 24. května 1626, a tento den se také považuje za oficiální datum založení města. O kousek dál stojí památník mnohem mladší. Moderní glóbus, který se kdysi zlatavě blyštěl na náměstí mezi budovami Světového obchodního centra, je hodně odřený a poničený jak se s hromadami dalších trosek propadl 11. září 2001 do podzemí. Když byl při odklízení trosek nalezen, kdosi přišel na nápad umístit jej do Battery Parku, kde se stal neoficiálním památníkem obětí teroristických útoků. Množství květin a zapálených svíček připomíná jak je tato nedávná minulost stále živá.
Hned vedle parku stojí impozantní budova přesně v místě někdejší pevnosti Fort Amsterdam, odkud ředitelé holandské Východoindické společnosti řídili chod osady. Postavil ji Cass Gilbert v roce 1907, až do šedesátých let sloužila jako celnice newyorského přístavu a dnes je v ní umístěno Národní muzeum amerických Indiánů. Naproti vchodu je parčík rušný především v čase oběda, kdy okolní finanční domy vychrlí tisíce zaměstnanců v oblecích. Podle oblíbené kratochvíle, kterou si tu krátili volný čas angličtí koloniální úředníci, se jmenuje Bowling Green. Později tu vznikl veřejný park, kterému vévodila socha krále Jiřího III. Vzhledem k napjatým vztahům mezi korunou a koloniemi byla správa New Yorku nucena postavit kolem sochy plot, aby nedošlo k jejímu hanobení. Hned po vyhlášení nezávislosti Newyorčané sochu strhli a roztavili ji na kulky, kterými pak stříleli proti pochodujícím červenokabátníkům. Na plot se však zapomnělo, a tak vydržel jako památka na koloniální doby dodnes.
Na druhé straně parku nám velká bronzová socha býka naznačuje, že vstupujeme do finanční čtvrti. Období na burzách se totiž dělí na býčí, plné optimismu, kdy investoři nakupují a ceny akcií rostou, a medvědí, kdy trh stagnuje. Bronzový býk je symbolem prosperity a hlavně velkou atrakcí pro turisty, kteří se tu téměř povinně fotí. Medvěda však nikde ve finanční čtvrti nenajdete.
Právě tady na Bowling Green začíná nejstarší ulice New Yorku. V době, kdy byla ještě úzkou stezkou, jí Indiáni říkali Wickquasgeck a vedla podél celého ostrova Manhattan. Holanďané ji rozšířili a udělali z ní Heerestraat – Panskou ulici. Už tehdy ji také označovali Breede Weg – Široká cesta a používali ji jako hlavní spojnici se svými osadami v oblasti Albany. V anglických dobách byla známa jako Poštovní cesta New York–Albany, ale více se vžil anglický překlad holandského označení – Broadway. Nadělala spoustu starostí tvůrcům územního plánu z roku 1811, neboť jinak pravidelné mřížoví tříd a ulic protíná zcela nepravidelně. Jejímu začátku na dolním Manhattanu se neoficiálně říká Kaňon hrdinů, protože okolní výškové budovy vznikly ještě před stavebními předpisy z roku 1916 a vytvořily z ní úzký a hluboký kaňon. Když se odhalovala Socha svobody, právě tudy procházel slavnostní průvod, který položil základ hned ke dvěma tradicím. Během průvodu začali zaměstnanci z okolních budov vyhazovat pásky z burzovních telegrafů, a tím vznikla tradice papírových konfet, které se běžně používají při veselicích na celém světě. Druhou tradicí bylo oslavování významných návštěv nebo událostí právě na této části Broadwaye. Pokud se vydáme ulicí na sever, najdeme na kovových plaketách v chodníku připomínky všech hrdinů a slavných událostí, spojených s tímto kouskem New Yorku. Z nápisů je patrné, že tudy projížděli králové, císaři, princové, prezidenti, úspěšní sportovci, rekordmani,vojáci i kosmonauti. Newyorčané tu vítali Charlese Lindbergha po přeletu Atlantiku i generála Eisenhowera po návratu z druhé světové války, královnu Alžbětu i etiopského císaře, Winstona Churchilla či první kosmonauty, kteří stanuli na Měsíci.
O kus dál stojí na Broadwayi kostel z hnědého pískovce s přilehlým hřbitovem. Je zasvěcen Svaté Trojici a patří k nejstarším anglikánským farnostem v Americe. Jeho věž se krčí ve stínu okolních budov, ale před půldruhým stoletím naopak čněla nad své okolí a 50 let byla dokonce nejvyšší věží v New Yorku. První kostel zde byl postaven už v roce 1697. Král Vilém III. sice vydal královskou listinu na postavení farního kostela, neposlal však dostatek peněz, a tak museli anglikánští osadníci sáhnout do vlastních kapes. Významnou částkou přispěl i neblaze proslulý korzár kapitán Kid, který bydlel nedaleko. Později byl Kid oběšen za pirátství v londýnských docích a kostel podlehl velkému požáru v roce 1776. Druhému kostelu se po několika desítkách let zřítil strop, takže současná stavba je již třetí na stejném místě. V polovině 18. století vznikla u kostela Královská kolej, která se po americké revoluci přeměnila na Kolumbijskou kolej a stala se základem dnešní slavné univerzity, sídlící na severu ostrova. Na hřbitově odpočívají významní Newyorčané z raných dob města, například vynálezce parníku Robert Fulton či významný právník, ministr financí a jeden z tvůrců americké ústavy Alexander Hamilton.
Naproti vchodu do kostela začíná ulice, v jejíchž místech probíhala kdysi severní hranice Nového Amsterdamu. Tady se nacházela dřevěná palisáda, která měla chránit kolonisty před útoky Indiánů. Tvrdí se, že když poslední ředitel Peter Stuyvesant předával osadu Angličanům, byla dřevěná stěna už dost chatrná, neboť spořiví Holanďané si brávali kůly z palisády na opravu vlastních domů. Není divu, že Britové palisádu strhli a ulici probíhající na jejím místě nazvali podle označení pro hradbu – Wall Street. Dnes je tato nedlouhá ulice centrem světového finančnictví a lemují ji finanční domy zvučných jmen. Nejdůležitější je zde budova Newyorské burzy cenných papírů z roku 1903. Instituce sama je však mnohem starší. Už roku 1792 se pod platanem, který rostl na rohu ulic Wall a William, sešlo prvních 24 makléřů a obchodníků, kteří dohodli prav…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – New York