Největší kulturní a hospodářské středisko Istrie s 52 000 obyvateli kupodivu není jejím správním centrem (tím je malý vnitrozemský Pazin). Římané jí říkali Pollentia, Italové Pola, Slovinci Pulj. Za největšího rozkvětu v pozdní antice v ní žilo 30 000 lidí! Leží na samé jižní špičce Istrijského poloostrova a od Benátek ji po moři dělí pouhých 180 km. Podobně jako starý Řím ji obklopuje sedm pahorků – zde však na některých stojí místo chrámů vojenské pevnosti.
Archeologické nálezy v jeskyni Šandalja nedaleko pulského letiště dokládají, že lidé zde žili už v mladší době kamenné, dávno před Histrijci či Římany. Pro její výhodnou strategickou polohu se o Pulu přetahovaly všechny středomořské mocnosti od antiky až po novověk: Římané, Gótové, Byzantinci, Benátčané. S nimi město uzavřelo roku 1150 smlouvu, jíž se zavázalo odvádět tribut, podílet se na stavbě a vybavení galér pro benátskou flotilu a posílat do města na laguně v době válek také vojáky. V roce 1299 se starostou Puly stal Giovanni Soranzo, příslušník významného benátského rodu, který svou politickou kariéru završil v letech 1312–1328 jako 51. benátský dóže. Po rozpadu La Serenissimy, Nejjasnější republiky benátské, získali Pulu začátkem 19. stol. Habsburkové.
Oproti mnohem většímu Terstu se malá Pula s přírodním přístavem dala mnohem lépe bránit, a tak se v polovině 19. stol. stala hlavním válečným přístavem Rakousko-Uherska – odtud ony zmíněné pevnosti. Před 1. sv. válkou už měla téměř 60 000 obyvatel a vojenských pevností na okolních kopcích bylo osmadvacet. Na ostrůvku Uljanik, kde se dříve vyráběl olivový olej, vyrostly loděnice, v nichž se stavělo až šest velkých lodí ročně.
V té době se Pula zapsala i do dějin astronomie. V roce 1872 se stal ředitelem zdejší Rakouské námořní observatoře opavský rodák Johann Palisa, dodnes nejúspěšnější astronom na světě objevující asteroidy vizuálně (bez pomoci fotografií). Prvních 27 z celkového počtu 122 asteroidů, které za svůj život objevil, pozoroval právě z pulské hvězdárny. Kolem roku 1912 začala vysílat telegrafní stanice Radiopola s dosahem k Atlantiku a Rudému moři. Na samém konci 1. sv. války stihlo italské torpédo potopit pýchu monarchie, válečnou loď Viribus Unitis, bohužel i s posádkou 400 mužů. Panství Italů ukončil minový zásah jugoslávské tajné služby OZNA při lidové veselici v zálivu Vergarola roku 1946. Tento masakr připomíná pamětní deska poblíž pulské katedrály. Mezi roky 1900 a 2011 vzrostl podíl Chorvatů mezi obyvateli Puly z 26 % na 70 %, podíl Italů se naopak zmenšil z 59 na 4,5 %. Přesto zůstala ve městě italština i nadále druhým úředním jazykem.
Turisté jezdí do Puly především za antickými památkami. Vždyť zdejší amfiteátr (Arena) z bělostného vápence, postavený za císaře Augusta a rozšířený za Vespasiána, patří mezi vůbec největší a nejzachovalejší na světě. Elipsa o délce 133 m, šířce 105 m a výšce 33 m pojala kdysi až 23 000 diváků. Dnes se jich sem vejde na pět tisíc. Pořádají se tu nejen koncerty (zpívali tu třeba Luciano Pavarotti, Elton John, Robbie Williams či Julio Iglesias), ale i známý filmový festival. Hrají se zde opery i „Spectacula antiqua“ – moderně pojaté gladiátorské hry.
Menší půlkruhové římské divadlo najdete pod východní hradbou benátské pevnosti (Kaštel) z let 1630–1633. Architekt Antoine de Ville tehdy přinesl do Puly všechny nejnovější výdobytky francouzského vojenského stavitelství. V pevnosti je umístěno Istrijské historické a námořní muzeum. Z druhé strany sousedí s římským divadlem areál Archeologického muzea s dvojitou vstupní branou Porta Gemina (Dvojna vrata) z 2. st…
Úplné znění článku naleznete zde