Rezervace Velký a malý Bezděz
Výlet na jeden z nejznámějších a nejpůsobivějších českých hradů se dá spojit i s poznáním zajímavé a cenné přírody. A když ho podniknete ve vhodnou dobu a máte obzvlášť štěstí…
Je tam! Pár metrů za mohutným dřevěným zábradlím podél přístupové cesty k hradu, na sluncem zalitém kmenu s odloupanými kusy kůry se natáčí a pózuje asi třícentimetrový elegán. Šedomodré krovky s černými skvrnami, modročerná tykadla delší než tělo – nádherný sameček tesaříka alpského, jednoho z našich nejkrásnějších a zároveň nejpřísněji chráněných brouků, jemuž dal Carl Linné roku 1758 poetické vědecké jméno Rosalia alpina neboli Růženka alpská. Většina kolemjdoucích o něm přitom ani neví. Abyste pochopili mé nadšení – když jsme více než dvacet let pořádali dětské tábory v Bakově nad Jizerou, byl výlet na Bezděz v programu každé dva tři roky. Pokaždé jsem o tesaříkovi vyprávěl, ale ani jediného jsme nikdy nezahlédli. Na to jsem si musel počkat ještě dalších dvacet let.
A tak se na přírodu v okolí královského hradu podívejme trochu podrobněji. Hrad stojí na vrcholu vyšší ze dvou znělcových homolí, geomorfologicky patřících k Ralské pahorkatině, jež se nápadně vypínají nad okolní krajinou. O strmosti svahů vrchu Bezdězu (někdy se také říká Velkého Bezdězu, 606 m n. m.) se ostatně každý návštěvník hradu přesvědčí na vlastní nohy. Oba vrcholy (nižší Malý Bezděz dosahuje nadmořské výšky 577 m) jsou chráněny národní přírodní rezervací Velký a Malý Bezděz vyhlášené v roce 2009 na ploše 28 ha (plus 42,3 ha ochranného pásma). Její přímou předchůdkyní byla stejnojmenná přírodní rezervace (od roku 1993), ale ještě před tím, již od roku 1949, existovala rezervace Malý Bezděz. Hlavním důvodem ochrany jsou zbytky původních lesních porostů, především acidofilních a květnatých bučin a hercynských dubohabřin, na některých místech přecházejících v lesy suťové. Z ohrožených bylin tu roste třeba tolice nejmenší, kavyl Ivanův, řeřišník skalní, hvozdík sivý nebo česnek tuhý, najdeme zde i vzácné dřeviny jako jeřáb muk nebo jalovec obecný, ale vůbec nejvzácnějším druhem, který se tu chrání, je právě tesařík alpský. Zde a na nedalekém souvrší zvaném Slatinné vrchy (430 m n. m., asi 1 km severozápadně od Malého Bezdězu) žije největší populace v ČR – dohromady se tu každým rokem vylíhne asi 2000 dospělců. Kromě občasných nálezů na některých dalších vhodných lokalitách v okolí (např. Mlýnský vrch, Ralsko nebo Borný) žije u nás tesařík alpský už jen na jižní Moravě (např. polesí Soutok a další lokality v lužních lesích nad soutokem Dyje s Moravou, Boří les mezi Valticemi a Břeclaví)…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Máchův kraj/Lužické hory