Rhône-Alpes
Na východě oslnivě září ve slunečních paprscích bělostná věčnost sněhu na vrcholu Mont Blanku, na jihu stejné slunce otevírá modrofialovou záplavu levandulových květů a vytahuje z rostlinek do vzduchu vonné silice, aby je mistral roznesl do daleka, na západě se mezi nespočetnými ardéšskými kopci skrývá nejhlubší evropský kaňon i pramen zbožňované Loiry, na severu jako démant v koruně vladařově září Lyon a vše doplňuje mohutný životodárný vodní tok, jenž se tu spolu s monumentálním horským pásmem stal též dárcem jména – vítejte v oblasti Rhôna-Alpy!
Kontinentální Francie se dělí na dvaadvacet oblastí – jedenadvacet jich je na evropské pevnině, ta poslední, ostrov Korsika, ve Středozemním moři. Oblast Rhôna-Alpy na jihovýchodě země můžeme s trochou nadsázky označit za věčně druhou: rozlohou 43 698 km2, což je víc než plocha Švýcarska, je druhá největší za oblastí Midi-Pyrénées, s více než pěti a půl miliony obyvatel je druhá nejlidnatější za Île-de-France a její hlavní město Lyon je po Paříži druhou největší metropolitní oblastí ve Francii. Jenže statistiky nejsou všechno. Život se má žít a ne počítat. Na futuristicky provrtaný vrchol Aiguille du Midi s restaurací ve výšce 3842 m n. m., noblesní letoviska na břehu Ženevského jezera, s láskou opravované středověké vesnice v Ardèche, zadělávané dršťky s hořčičnou omáčkou v nefalšovaném lyonském bouchonu, jiskřivé beaujolais podmalované hlubšími tóny desítky rhônských apelací nebo četné hrady a zámky s pohnutými osudy i cenným inventářem žádné žebříčky neplatí. A je to tak dobře.
Oblast Rhôna-Alpy je tvořena osmi departementy. A vida – tady se jedno prvenství nabízí. Francouzské departementy nesou kromě jména také číslo. Čísluje se podle abecedy a před Ain se už žádný jiný departement nevešel. Pojmenován byl stejně jako ostatní departementy v oblasti vyjma dvou savojských podle řeky. Sídlem prefektury je město Bourg-en-Bresse. Při vyslovení jeho jména zpozorní všichni gurmáni. Z úrodné nížiny Bresse přece pocházejí poulets de Bresse, kuřátka a kapouni se sněhobílým peřím, červenými hřebínky a modrýma nohama, chovaní v travnatých výbězích, kde na každého ptáka musí připadat alespoň 10 m2 plochy, jediná drůbež na světě, která má svou vlastní A. O. C., appellation d´origine contrôlée čili označení kontrolovaného původu. Kohout či kapoun na víně je téměř národním francouzským pokrmem a v městečkách kolem Rhôny ho dostanete i studeného v každém lepším lahůdkářství. Za srdce francouzské gastronomie se sice označuje Lyon, ale Ain má na jejím rozvoji také svou zásluhu – v městečku Belley se tu roku 1755 narodil kníže všech gurmánů, Anthelme Brillat-Savarin, jenž knihou O labužnictví aneb Fyziologie chuti stvořil svého druhu nepřekonanou bibli všech milovníků dobrého jídla a pití. Jižním pokračováním Bresse je kraj Dombes, kde již v 11. století začali benediktini a kartuziáni zakládat rybníky a chovat ryby. Dnes je tu rybníků více než 1000 a ročně se zde vyloví asi dva tisíce tun ryb. Přes polovinu produkce tvoří kapři, kteří se z velké části vyvážejí na německý trh.
Východně od Ain se rozkládá od Ženevského jezera až po italskou hranici Savojsko, historická země, jež byla připojena k Francii teprve roku 1860 a rozdělena do dvou departementů. Jejich správními středisky jsou města s půvabnými středověkými jádry – Chambéry je hlavním městem departementu Savoie, Annecy departementu Haute Savoie. V Savojsku najdeme i lázeňská střediska jako Thonon či Evian, ale především nádhernou přírodu, ať už v regionálních přírodních parcích v předhůří Alp (Massif des Bauges a na jihozápadě na hranicích s departementem Isère park Chartreuse), nebo samozřejmě v samotných Alpách (národní park Vanoise). Ráj lyžařů a pěších turistů se táhne v širokém pásu podél hranic se Švýcarskem a Itálií, od nevyhlášeného hlavního města Alp Chamonix-Mont-Blanc na severu přes Megève, Albertville, Les Arcs, Tignes, Val-d´Isère či Meribel až po Les Menuires a Val-Thorens na jihu.
Uprostřed oblasti východně od Rhôny leží departement Isère pojmenovaný podle významného levostranného přítoku Rhôny, jehož jméno nesla třeba i loď, na které byla do New Yorku v roce 1885 přepravena socha Svobody. Střediskem departementu je Grenoble, město hi-tec technologií i olympijských tradic. Jižně od Grenoblu stojí za pozornost přírodní park Vercors na hranicích s departementem Drôme a také Dauphinéské Alpy s národním parkem Écrins, který zčásti zasahuje i do sousední Provence. Nedaleké horské středisko L´Alpe d´Huez znají nejen milovníci lyžování. Už v roce 1952 sem byl poprvé umístěn cíl jedné z etap cyklistické Tour de France. Nejslavnější stoupání celého závodu měří necelých 14 kilometrů a má průměrný sklon 8,1 %. I když dopingové skandály posledních let popularitu silniční cyklistiky obecně poněkud nabouraly, Tour de France zůstává pro mnoho Francouzů i pro všechny zúčastněné obce významným národním fenoménem. Do departementu Isère patří také jižní část přírodního parku Chartreuse se slavným stejnojmenným kartuziánským klášterem. Neméně proslulý likér se tu dnes vyrábí v městečku Voiron. Významným kulturním centrem je Vienne na břehu Rhôny, kde se například každoročně koná mezinárodní jazzový festival za účasti největších hvězd žánru.
Na západním břehu Rhôny se rozkládá stejnojmenný departement, jehož centrem je hlavní město celé oblasti, Lyon. Nejproslulejší částí departementu je kraj Beaujolais. Nejsou to však jen vinice a sklepy, nýbrž také malebné vesnice na kopcích, postavené vesměs z pierres dorées, „zlatých kamenů“, zdejší zvláštní formy jurského vápence.
Nejzápadnější výspu oblasti Rhôna-Alpy tvoří malý departement Loire pojmenovaný po nejslavnější francouzské řece, která jím protéká od jihu k severu. Kuriozitou jeho správního střediska St-Etienne je tramvajová linka, jež je v provozu nepřetržitě od roku 1881 – jen původní parní vozy nahradily moderní elektrické soupravy.
Ve „svém“ departementu je už Loire skoro slečnou na vdávání, ale oblast Rhôna-Alpy nám nabízí možnost spatřit i její první dětské krůčky, ba co víc, přímo její zrod. Musíme se však vydat na jihozápad, do departementu Ardèche. Tam, na okraji Centrálního masivu, pod 1551 metrů vysokou horou Mont Gerbier de Jonc, nejdelší francouzská řeka pramení. Především při pohledu od východu vypadá hora Gerbier spíše jako lidskou rukou navršená pyramida kamenů než výtvor přírody. I samotný pramen je zvláštní – několik desítek metrů od úpatí Gerbieru stojí asi 400 let starý kamenný dům s břidlicovou střechou. V jeho chodbě trčí ze zdi trubka ústící do kamenného koryta – seznamte se, voda Loiry dopravená sem z podzemí pumpou tady poprvé spatřuje světlo světa… Centrem Ardèche, nazývaného stále ještě občas historickým názvem Vivarais, je městečko Privas. Departement proslulý mimo jiné svými jedlými kaštany a hovězím však není krajem měst, nýbrž přírody, kaňonů, řek a hor. Ne náhodou v něm stojí na 2200 mostů. Z lidských sídel jsou tu nejzajímavější villages de caractére – středověké vesnice, které z ruin dávnověku přivádějí k obnovené kráse často party dobrovolníků, mnohdy umělců, malířů, keramiků, šperkařů.
Naproti Ardèche na levém břehu Rhôny leží Drôme, druhý ze dvou jižních rhônsko-alpských departementů, se správním střediskem ve Valence. Když se z tohoto pětašedesátitisícového města vydáme podél Rhôny k jihu, přibývá slunce, objevují se olivové háje i levandulová pole a kolem Nyonsu už má člověk pocit, jako by se ocitl uprostřed Provence. Ne náhodou – „úřední“ Provence začíná jen o pár kilometrů dál a jižní část departementu výstižně označovaná La Drôme Provençale je jejím předpolím.