V gotickém kolegiátním kostele Panny Marie v Roncesvalles dopadá měkké sluneční světlo na náhrobek navarrského krále Sancha VII. Udatného. Slunce proniká skrze vitráž, která zobrazuje jednu z nejvýznamnějších bitev křesťanů proti muslimům u Las Navas de Tolosa v roce 1212. Odehrála se daleko od Roncesvalles, které leží v navarrských Pyrenejích na hranici s Francií. Ale právě tady v této vesničce, kde žije podle posledního sčítání lidu pouhých 21 obyvatel, je v místním muzeu uložen smaragd, který Sancho Udatný ukořistil z turbanu Miramamolína, vůdce saracénských vojsk. Tento smaragd a řetězy, kterými byli svázáni černí otroci střežící svými těly stan muslimského krále, jsou vyobrazeny ve znaku Navarry.
Tady, v navarrské oblasti Valcarlos, vstupují poutníci přicházející z Francie na španělskou půdu. Tímto přechodem v Pyrenejích, které zde už nedosahují takové výšky jako v oblasti Katalánska anebo Aragonie, přišli do Španělska také Keltové, Gótové, ale i Frankové vedení Karlem Velikým. Ten cítil muslimské nebezpečí, které se rozpínalo z jihu na sever, a rozhodl se jít mu v ústrety. Cestou na Saragustu neboli dnešní Zaragozu zničil hradby Pamplony, hlavního města Navarry, aby si zajistil volnou cestu zpátky. To ale neměl dělat. Odplatou mu za to byla hořká porážka jeho nejvěrnějších rytířů. Historické prameny jsou skoupé, a tak musíme vycházet pouze z legend, často rozporuplných, a především ze slavného hrdinského eposu Píseň o Rolandovi. Poutník, který dojde do Roncesvalles z Francie nebo začne svoji pouť až zde, zcela jistě kromě moderní ubytovny zavítá i ke kapli sv. Ducha. V ní údajně spočívají někteří souvěrci Karla Velikého, ale také řada poutníků, kteří už neměli sílu pokračovat dál.
Ale vraťme se na bitevní pole. Na území Navarry se odehrála válečná událost, která se zapsala do historie Svatojakubské cesty. Připomíná ji malý pomník odhalený v Roncesvalles v roce 1978 při příležitosti tisíciletého výročí šarvátky, která se stala námětem oné slavné Písně o Rolandovi. Stovky veršů hovoří o udatném rytíři, kterého Karel Veliký poslal prozkoumat terén ještě s dalšími dvanácti druhy. Podle pověsti však padli do léčky. Počkali si na ně v blízké soutěsce Baskové, aby jim splatili zničení pamplonských hradeb. Možná to tak bylo, možná ne. Historici si dodnes lámou hlavu, kdo byl vlastně vítěz oné malé bitvy. Baskové, kteří vytvořili koalici s muslimy proti rozpínavosti Karla Velikého, nebo jen sami Baskové, a pokud ano, pak jací, ti z francouzské Akvitánie nebo ti z navarrské strany? Stejně tak není jasné, jak to bylo se slavným a zázračným Rolandovým mečem. Prý tento meč zvaný Durandarte raději on sám zničil o skálu, než aby se jej zmocnili nepřátelé. A stejně tak nevíme, zda Roland se svými druhy opravdu odpočívají ve zmíněné pohřební kapli sv. Ducha v Roncesvalles. Kdo ale jako poutník začíná svoji cestu na tomto místě, nemohl si pro svůj začátek vybrat lepší a magičtější místo, protože i on o své cestě může sám pro sebe sepsat svůj vlastní hrdinský epos.
Sv. Jakub jako Maurobijec
Z Navarry pokračuje cesta krajem La Rioja, jehož jméno znají milovníci vynikajícího vína všude na světě. Necelých 17 km od Francouzské cesty se mezi vinicemi vypíná kopec a na něm hrad Clavijo. Tady se údajně odehrála někdy v polovině 9. stol. ta nejvýznamnější bitva proti muslimům, kterou započalo slavné znovudobývání poloostrova na muslimech, rekonquista. Bitvu vedl Ramiro I., král asturský, společně s dalšími panovníky severních španělských království, která nebyla okupována muslimy. Córdobský chalífa Abdurrahmán I. neměl šanci, protože Ramirovi pomohl sám sv. Jakub, který tak od té doby bývá zpodobňován nejen jako poutník či apoštol, ale také jako Maurobijec.
Ať už to s pomocí sv. Jakuba bylo jakkoliv, ona slavná bitva, která byla jen jednou z mnoho válečných epizod, jež se v 9. stol. odehrály, se zapsala do dějin španělských církevních daní. V roce 844 totiž asturský král Ramiro dal sv. Jakubovi slib, a zavázal tak všechny křesťany z království Asturie, Galicie, Leónu a Kastilie k placení poměrné části z první sklizně a z prvního vinobraní. A také ze všech věcí ukořistěných Maurům. Tak se stal sv. Jakub nejbohatším španělským světcem. Pod jeho praporem se pak vedly všechny další bitvy proti muslimům, neboť byl symbolem sjednocení Španělska roztříštěného na různá království. Právě tak tomu bylo v bitvě u Las Navas de Tolosa, která se stala v dějinách rekonquisty bitvou přelomovou.
Slib sv. Jakubovi v podobě národní daně obnovil habsburský král Filip IV. v den jeho svátku 25. 7. 1643. První demokratický španělský parlament ji sice v Cádizu v roce 1812 zrušil, ale Franco slib zase obnovil a v určité symbolické duchovní podobě platí dodnes. Sv. Jakub byl a zůstává patronem Španělska.