Nad flanderským pobřežím se válí hustá podzimní ranní mlha. Moře i oblohu barví do stejného odstínu studeně šedé barvy. Břeh lemovaný dunami se jen velmi pozvolna svažuje do moře. S hladovým křikem nad ním poletují rackové, jako by tušili, že se brzy dočkají bezpracného úlovku.

Od pobřežní vesnice Oostduinkerke přijíždí dvoukolák tažený silným hnědákem. Opratě drží v rukou statný prošedivělý muž, oblečený do žluté nepromokavé bundy a kalhot, s holínkami na nohou a šátkem kolem krku. Johan Van Den Driessche patří k několika málo rybářům, kteří na flanderském pobřeží udržují dávný zvyk lovu garnátů z koňského hřbetu. Kdysi dávno obvyklý způsob používaný po celém pobřeží Severního moře se udržel pouze zde, na jediném místě v Evropě, a to jen z úcty k tradici a kvůli turistům, protože jako zdroj obživy se již dávno nevyplatí.

Johan zavěsí na dřevěné sedlo z obou stran proutěné koše a k chomoutu připevní lana od sítě. Pak vsedne do sedla a kůň pomalým rozvážným krokem vchází do vody. Za sebou táhne po dně síť, do níž se zachycují medúzy, malé rybky, krabi a hlavně garnáti. Lov se řídí časem přílivu a odlivu. Začíná hodinu před plným odlivem a trvá dvě hodiny, na roční době nezáleží. V místech, kde moře ustoupilo, mohou koně lovit daleko od břehu, kam by se člověk po svých nedostal. Často se noří do vody až po hřbet a nad hladinou jim vykukuje jen krk a hlava. Sítě rybáři vyprazdňují do velkých košů. Kdysi na jeden zátah nalovili kolem dvaceti kilogramů garnátů, dnes je to už jen sotva polovina tohoto množství.

Když se vrátí na břeh, Johan vysype obsah košů na plachtu a vyhází všechny ostatní mořské živočichy, kteří se mezi garnáty připletli. Vmžiku se o ně postarají nedočkaví rackové, kteří ze vzduchu lov sledovali. Pak vymění síť za vozík, naloží přebrané koše a jede domů. Jeho žena již v přístěnku vedle maštale postavila na malá kamínka hrnec s vodou, z něhož se hrne pára. Zatímco Johan odstrojuje koně, zdatného brabantského chladnokrevníka, manželka roztřídí malé šedé kropenaté garnáty na sítě podle velikosti, vypere je a dá vařit do slané vody. Po patnácti minutách je vybere cedníkem a nabídne k ochutnání. Ráčka stačí podržet prsty za hlavičkou a druhou rukou vytáhnout z krunýře jemný bílý obsah. Část úlovku si rybářova rodina ponechá, většinu ale prodá do místní restaurace, jež podává garnáty labužníkům na žemlích s máslem či majonézou, v polévce nebo salátech.

Další články z vydání o Flandrech zde