Salerno je největším obchodním přístavem v Tyrhénském moři. Druhé největší město v Kampánii asi se 130 000 obyvatel proslavila rovněž Schola Medica Salernitana, nejstarší lékařská škola na světě.
Castello di Arechi, rozlehlý středověký hrad původně již z 6. stol. na 300 m vysokém kopci Bonadies západně nad městem, jakoby vyznačoval konec Amalfitany a strmých svahů Monte Lattari a přechod do nížin. V hradě s úžasným výhledem na přístav a celé město je umístěno muzeum věnované dějinám Salerna.
Na západním konci historického centra leží Minervina zahrada, kde se již od středověku pěstují léčivé byliny. Počátkem 14. stol. zde mistr Matteo Silvatico, významný lékař ze slavné salernské lékařské školy, založil Giardino dei semplici, předchůdkyni pozdějších evropských botanických zahrad. Silvatico zde pěstoval různé rostliny, z nichž se získávaly účinné látky používané k léčbě, a sepsal encyklopedii o používání bylinek v medicíně. Dnešní terasovitý zahradní komplex pochází z 16.–17. stol. a je uspořádán podle tehdy rozšířeného učení o čtyřech elementech, podle něhož rostliny upřednostňují pro svůj růst suché nebo vlhké, resp. teplé nebo studené podmínky.
Nejpozoruhodnější památkou v historickém centru je bezpochyby katedrála zasvěcená patronu města, sv. Matoušovi (San Matteo), Panně Marii Andělů a sv. Řehoři VII. Jeden z nejkrásnějších kostelů v jižní Itálii nechal postavit v roce 1076 normanský vůdce Robert Guiscard a o osm let později ho vysvětil právě tehdejší papež Řehoř VII. Lví branou se vchází do atria před vlastním kostelem, které lemují na všech čtyřech stranách arkády celkem s 28 starověkými sloupy převezenými sem z antického Paesta. Podél zdí jsou vystaveny římské sarkofágy. V jihovýchodním rohu atria stojí 56 m vysoká zvonice s malými arkádami a sloupkovými okny, která byla postavena v arabsko-normanském stylu v polovině 12. stol. V jednoduchém románském průčelí katedrály vynikají bronzové dveře v byzantském stylu z roku 1089, které zdobí 56 reliéfů se scénami z Ježíšova života. V interiéru zaujme vzácná mozaiková výzdoba z 12. stol. a také hrobka papeže sv. Řehoře VII. V kryptě pod katedrálou jsou uloženy údajné ostatky sv. Matouše, přenesené sem rovněž z Paesta.
Ve stísněném středověkém centru, mezi jeho kostely a paláci, v úzkých uličkách s malými náměstíčky, nástěnnými malbami, mnoha bary a kavárnami se představuje ta pravá duše Salerna. Jen několik minut chůze od katedrály probíhá Drapparia, ve středověku hlavní obchodní ulice města, kde převládaly obchody s látkami. Dnes se jmenuje via dei Mercanti, prochází celým starým městem a lemují ji hezké obchůdky, originální umělecké ateliéry, starožitnictví, restaurace, bary, pasticcerie (cukrárny) či gelaterie (zmrzlinářství). V paláci Pinto ze 17. stol., sídle jednoho z nejvýznamnějších salernských šlechtických rodů, je umístěna provinční galerie umění, poblíž stojí další zajímavé stavby jako palazzo SantʼAgostino z počátku 14. stol. (dnes administrativní centrum provincie), palazzo Fruscione z počátku 13. stol. nebo barokní palazzo Genovese ze 17. stol. Staré úzké uličky ústí u piazza Sedile di Portanova do elegantní, asi 2 km dlouhé pěší zóny Corso Vittorio Emanuele.
Když se slunce blíží k horizontu, je čas vydat se na Lungomare Trieste, pětikilometrovou pobřežní promenádu vybudovanou na začátku 50. let minulého století jako imitace promenád na francouzské Riviéře. Lemují ji stovky palem a velkolepé paláce, z laviček se nabízí úchvatný výhled na Salernský záliv. Na západním konci nábřeží, nedaleko od parku Villa Comunale, stojí futuristický námořní terminál (Stazione Marittima) v podobě nízké ležaté škeble, dílo slavné britské architektky iráckého původu Zahy Hadidové. Terminál je propojen s piazza della Libertà, největším přímořským náměstím v Itálii, jež bylo vybudováno podle projektu španělského architekta Ricarda Bofilla v roce 2021. Tato nová architektura dodává Salernu modernost a prestiž…
Další články z vydání o Neapolském zálivu naleznete zde