Sarajevofishal
Sarajevu předcházel strážní hrádek Hodidjed a farnost Vrhbosna s osadou situovanou v místech, kde se řeka Miljacka vysvobodí ze sevření soutěsky a vyústí do Sarajevské kotliny. Bosenské království postrádalo klasickou metropoli. Hlavním sídlem panovníka a jeho dvora byl rozlehlý hrad Bobovac. Brzy po tureckém pokoření většiny Bosny se úřadu sandžak-bega (guvernéra) ujal Isa-beg Ishaković. Za jeho vlády vzniklo na počátku 60. let 15. stol. u Miljacky zbrusu nové sídlo, které dostalo název Saray Ovasi („Palác na poli“), jehož zkomolenina vykrystalizovala do nynějšího jména Sarajevo.
V srdci typického osmanského města pulsovala obchodně-řemeslnická čtvrť označovaná jako čaršija, kde se pracovalo i obchodovalo, hltaly se tam novinky a rozebíraly zprávy. Čaršija byla informačním uzlem. Proto výraz „čaršija“ přeneseně znamenal též veřejné mínění. Čaršija věděla, kde se co šustlo, čaršija měla svůj názor, a když náhle řemeslníci zavřeli a pevně zabednili své dílny, krámky i sklady, tak to věstilo nepokoje, bouře a vzpoury.
Rázovitá sarajevská Baščaršija pamatuje dobu, kdy Isa-beg Ishaković dohlížel na realizaci své vize nového města, a dodnes si udržela specifický životní rytmus: uvnitř pavučiny přízemních dílen se z jejich hlubin ozývají do ulice tlumené údery kladívek zručných kovotepců, před výlohami nenuceně posedávají trhovci, spolu s kolegy pomalu srkají kávu a labužnicky si potahují z cigarety. Se vzedmutou vlnou turistiky však krámky, kde klempíři a ostatní řemeslníci v temných zaprášených provozovnách ručně vyráběli běžné předměty do domácnosti, vytlačují obchody zahlcené tuctovými suvenýry. Tradice udržují rodinné pražírny kávy, kde se zpracovaná zrna nemelou na mlýnku, nýbrž roztloukají, a kultovní baščaršijské ćevabdžinice, okolo nichž se line slastná vůně roštovaných delikates z mletého masa. Staletá infrastruktura Baščaršije zahrnuje rovněž vodovod. Centrální kašna Sebilj byla původně zdrojem pitné vody, fontány ve dvorech islámských svatyní zase sloužily k rituálnímu omytí před modlitbou. Nejdůležitější mešitu Baščaršije, Sarajeva i celé Bosny nechal v 1. pol. 16. stol. vystavět guvernér a dobrodinec Gazi Husrev-beg. Spolu se svatostánkem založil protilehlou medresu (islámskou školu) ozdobenou vysokými špičatými komíny podobnými minaretům.
První veřejná toaleta na Baščaršiji nabídla úlevu již roku 1530 a kromě poslední války funguje nepřetržitě dodnes. Obchodním cestujícím poskytovaly v Baščaršiji zázemí karavanseráje či hany (zájezdní hostince). Legendární hostinec rodiny Morićů (Morića han) příjemně vybočuje svým tichým intimním dvorem a luxusní restaurací i prodejnou ručně tkaných koberců z okolního shonu. V době svého rozkvětu Osmanská říše pamatovala i na příslušníky jiných vyznání, proto se na okraji Baščaršije krčí nízká budova starého pravoslavného kost…
Úplné znění článku naleznete zde