Sedlec, dnes součást Kutné Hory, je místem, kde vlastně začala historie tohoto bohatého hornického města. Může tu také začít vaše návštěva Kutné Hory; mimochodem pokud se vydáte vlakem, nemůžete Sedlec minout, protože leží mezi hlavním kutnohorským nádražím a centrem města. Určitě byste si neměli nechat ujít bývalý konventní chrám a proslulou kostnici, které kdysi patřily zdejšímu cisterciáckému klášteru.
Dějiny Sedlce se píší od roku 1142, kdy zde vznikl první cisterciácký klášter u nás. Založil ho Miroslav z Markvartic, dvořan knížete Vladislava II., a první mniši sem přišli z Bavorska. Cisterciáci budovali své kláštery po celé Evropě podle stejného modelu a hlavní kostel vždy zasvětili Panně Marii. Tak je tomu i v Sedlci. Na místě dnešního chrámu Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele stála nejprve románská bazilika, na jejíž stavbu si sedlečtí pozvali stavební huť z Francie. Největší rozkvět kláštera nastal za opata Heidenreicha na přelomu 13. a 14. stol. Heidenreich byl jedním z rádců krále Václava II., u něhož se mu podařilo získat významný zdroj financí. Klášter sice vlastnil pozemky, na nichž se těžilo stříbro, to však podle tehdejšího práva patřilo všechno panovníkovi a teprve dohodou Heidenreicha s králem začal z těžby dostávat podíl i klášter. V této době byl také románský kostel nahrazen gotickým. Ze 14. stol. pochází i hřbitovní kostel s kostnicí.
Následovaly těžké časy: za husitských válek byl klášter zničen, mnichům se ale podařilo včas utéct a poschovávat nejcennější vybavení. Vracet se cisterciáci začali po polovině 15. stol., trpěli ale nedostatkem prostředků a žili v okolí menšího laického kostela sv. Filipa a Jakuba, jenž se do současnosti nedochoval. Až na počátku 18. stol. se s nástupem opata Jindřicha Snopka situace zlepšila a došlo k barokní rekonstrukci klášterního kostela, kostnice i k výstavbě nových klášterních budov. Nově vzniklou klášterní dvoranu vyzdobil malbami Juda Tadeáš Supper; šlo o největší freskový cyklus, který byl v té době u nás vytvořen. Po posledním období rozkvětu ovšem následoval rychlý a neslavný konec. Roku 1763 byly dokončeny práce na obnově kláštera, tehdy už notně zadluženého, a pouhý rok poté utekl poslední sedlecký opat spolu s milenkou a částí klášterního pokladu do Německa, aby se dal k luteránům. O 20 let později pak byl klášter definitivně zrušen reformou Josefa II. V následujících letech chátral, v odsvěceném kostele se skladovala mouka. Na počátku 19. stol. koupila celý areál továrna na tabák. Z bývalé klášterní dvorany se stala sušírna tabáku. Její provoz cenným freskám neprospíval, strop dvorany byl nakonec dokonce zbourán a nahrazen železobetonovou konstrukcí.
Tabáková výroba v Sedlci stále pokračuje, provoz se ale přesunul do nových hal. Staré budovy konventu byly v posledních desetiletích zrekonstruovány a slouží administrativě. Kostel, který se roku 1995 dostal spolu s historickým jádrem Kutné Hory a chrámem sv. Barbory na seznam Světového dědictví UNESCO, byl citlivě zrestaurován a znovu vysvěcen.
Bývalý konventní chrám Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele se často označuje také jako katedrála, což je správné, ale pouze v architektonickém smyslu; nejde tedy o sídelní kostel biskupa či arcibiskupa. V architektuře se za katedrálu považuje vícelodní kostel s transeptem a chórovým ochozem s věncem kaplí. Původní gotická podoba sedlecké katedrály byla trojlodní, ovšem počet kaplí obkružujících chór byl pomocí důmyslného klenebního systému navýšen z pěti na devět. Střední loď byla (a dodnes je) mnohem vyšší než lodi boční, jejichž krovy skrývají důmyslný opěrný systém, vestavěné arkády. Kostel proto nemá žádný vnější opěrný systém, jaký známe z jiných gotických katedrál. To odpovídalo cisterciáckému požadavku prostoty, stejně jako absence věží v průčelí a triforia v chóru. Kostel měřil na délku úctyhodných 90 m, výška klenby byla 24 m. V křížení lodí byla vystavěna mohutná vysoká věž. Stavitelem byl neznámý mistr, obeznámený evidentně s francouzskou a německou gotikou i standardy cisterciáckých staveb. Na rozdíl od mnoha jiných obdobných projektů oné doby byl chrám vybudován za pouhých 30 let. Při vpádu Žižkova vojska byl klášter i s katedrálou vypálen. Hořící krovy se zhroutily, probořily klenbu a věž se sesunula do chrámové lodě. Zničeny byly i klášterní budovy, které navíc posloužily místním jako zdroj stavebního materiálu…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kolínsko a Kutnohorsko