Plány na rozšíření ruzyňského letiště se rodily již od konce 50. let minulého století. Díky prozíravosti leteckých odborníků a urbanistů, kteří původní letiště z roku 1937 umístili na rozlehlou ruzyňskou pláň, zbývalo v tomto prostoru ještě dost místa. Nové letiště vzniklo severně od stávajícího komplexu a sestávalo ze tří hlavních objektů. Cestující využívali rozměrnou odbavovací budovu o půdorysu 104 × 72 m, která díky proskleným stěnám a dalším použitým materiálům působila velmi světle a vzdušně. Vnější vzhled potvrzoval pravidlo, že v jednoduchosti je krása. Terminál navrhl kolektiv autorů Vojenského projektového ústavu vedený Karlem Filsakem a postavily ho Vojenské stavby. Byly do něj soustředěny odlety i přílety cestujících na zahraničních i vnitrostátních linkách. Umístěna v něm byla i celnice a v prvním patře restaurace a odletové čekárny. Na budovu navazovala prosklená galerie pro přístup k letadlům, jejíž střecha se stala oblíbenou vyhlídkovou terasou pro návštěvníky. Na letišti už dávno neexistuje, ale zachovala se v několika hraných filmech. Hala s kapacitou 2,3 milionu cestujících za rok byla slavnostně otevřena 15. června 1968.
Současně s výstavbou nového terminálu došlo k rozšíření a přepracování systému vzletových a přistávacích drah a stojánek pro letadla. Postavena byla také budova přípravy posádek letadel a v těsné blízkosti terminálu věž o výšce 42 metrů, z níž letoví dispečeři řídili veškerý provoz letadel a dalších dopravních prostředků na ploše letiště. Stanoviště na ní měla i Letecká meteorologická služba. Nové objekty přibývaly na letišti také v dalších letech. ČSA dokončily v roce 1969 stavbu nového velkokapacitního hangáru o velikosti 213 × 59 m, jenž poskytl dostatečně velký prostor pro údržbu a opravy letadel z flotily národního dopravce. V 80. letech letiště zřídilo Biologickou stanici pro chov sokolů a jestřábů, s nimiž sokolníci vyjíždějí na plochu letiště, kde dravci plaší ptáky, kteří by mohli ohrozit bezpečný let letadel.
Přestože ČSA zahájily transatlantické lety do Kanady, USA a Singapuru, počet cestujících poklesl. Vycestovat do zahraničí bylo stále obtížnější. Postupně se také zhoršovaly podmínky pro cestující v terminálu. Zpomaloval se odbavovací proces, protože s rostoucí hrozbou terorismu letiště zavádělo stále důkladnější bezpečnostní prohlídky cestujících a zavazadel, zpřísňovaly se celní formality a stát zavedl povinnou výměnu valut pro zahraniční návštěvníky.
Špatný stav československého hospodářství ovlivnil v 80. letech minulého století i leteckou dopravu. Kvůli úsporám pohonných hmot byl výrazně omezen provoz na vnitrostátních linkách. Není divu, sovětský letoun Jak-40, který ČSA na těchto tratích používaly, byl proslulým žroutem paliva. Sovětská letadla tehdy na letišti výrazně převládala. Proudové stroje Tu-134, Tu-154 a Il-62 tvořily flotilu Československých aerolinií a takřka bez výjimky i ostatních leteckých společností socialistických zemí, jež hlavně do Prahy létaly.
Jaroslav Skalický