Kdyby měl člověk jmenovat jednu typickou vlastnost Singapuru, možná by ho jako první napadla jeho schopnost povýšit objekty každodenní potřeby na něco víc, než je jejich pouhá užitná hodnota. Skvělým příkladem jsou zdejší mosty, historické i ryze současné.
Po více než 150 let hrála řeka Singapur dlouhá 3,2 km klíčovou roli v ekonomickém růstu města jakožto svobodného přístavu. Rozvoj metropole začal u jejího ústí a postupně se šířil proti proudu. Populace prudce rostla, obchodní aktivity vzkvétaly a oblasti Robertson Quay, Boat Quay a Clarke Quay zaplnily mlýny na rýži, pily, loděnice, sklady a řadové domy s obchody. Rostoucí ekonomické i sociální požadavky vyvolaly potřebu propojit oba říční břehy. Podél toku tak vyrostly stavby spojující severní část, kde sídlily vládní úřady, s jižní stranou. Z této nutnosti vzešla trojice hlavních historických mostů – Cavenagh, Anderson a Elgin. Společně dokumentují zrod Singapuru jako obchodního uzlu i vzkvétajícího velkoměsta a jeho propojení se světem. Tato díla zároveň zrcadlí překotný vývoj nových materiálů a průmyslových technologií – od využití litiny u Cavenagh Bridge v roce 1869, přes ocel spojenou s Anderson Bridge v roce 1909 až po železobetonový Elgin z roku 1929.
Vůbec první přechodem byla již v roce 1819 pouhá dřevěná lávka, natolik úzká, že lidé museli být obratní jako opice, aby se v davu vůbec protlačili na druhou stranu. Nejstarší dochovaný most Cavenagh Bridge není pouhou dopravní spojnicí, ale také žijícím pamětníkem transformace země z bahnitého obchodního stanoviště v globální finanční centrum. Byl pojmenován po siru Orfeuru Cavenaghovi, posledním guvernérovi Singapuru dosazeném z Indie. V době, kdy Singapur stále zůstával silně závislý na britském průmyslu, byl most navržen a kompletně vyroben ve Skotsku, následně po částech převezen po moři do Singapuru a zde smontován. Jeho pevnost se prověřovala hned několika způsoby. Ještě před odesláním do Singapuru byla na most umístěna zátěž odpovídající čtyřnásobku jeho vlastní hmotnosti. Na místě pak nosnost mostu otestovali pochodující madrásští sipáhíové (indičtí vojáci). Konstrukce využívající principu zavěšeného systému byla původně určena pro kočáry a pěší. Dodnes dochované historické tabul…
Úplné znění článku naleznete zde