Murano
Čtvrthodinku potřebuje vaporetto aby z Benátek připlulo k Muranu, okouzlujícímu kusu země v laguně, protkaném kanály, které vytvářejí sedm malých ostrovů. Na první pohled působí všechno skromně, nicméně pod povrchem, v uličkách a barevných domech podél vodních cest žije umění sklářských mistrů, kteří vytvářejí již přes sedm století nejenom krásná, ale pro své řemeslné zpracování také vysoce ceněná díla.
Po hlavní Fondamenta dei Vetrai, následujeme volání skla. Ulici lemují butiky a vzorkové prodejny jejichž vchody a výlohy oslňují skleněnými kubistickými portréty, mísami s ovocem, svícny, vázami a pestrobarevnými objekty všech forem a velikostí. Uvnitř, v ateliérech mistři skláři, sledováni zvědavými pohledy návštěvníků, rotují na svých píšťalách roztavenou sklovinu, přidávají k ní barevné tyčinky a tvarují ji v elegantní polychrómní svícen. Výroba skla na Muranu má dlouhou tradici. Již ve 13. století bylo benátské sklo velmi žádaným zbožím. Sklářské hutě, které se tehdy nacházely v centru Benátek, často způsobovaly požáry, a tak se dóže Pietro Gradenigo v roce 1291 rozhodl přesunout výrobu skla na Murano. Přestěhování sklářů mělo také zaručit, že na izolovaném ostrově se podaří uchovat přísně střeženou technologii. Bohatství, které sklářské umění Benátčanům přinášelo, vzbuzovalo mnoho závisti, státy vysílaly do Benátek špiony, aby odhalili tajemství výroby zrcadel. Skláři byli na ostrov vázáni a směli jej opustit pouze se zvláštním povolením. Za předávání svého umění jim hrozil i ten nejvyšší trest. Z izolovaného Murana se tak stalo centrum sklářského umění a benátské sklo jedním z nejvýznamnějších exportních artiklů. Skláři získali nejen slávu, ale i respekt a řadu privilegií. Murano proslulo výrobou cristalla, extrémně čirého skla. Spolu s dalšími inovacemi, jako mléčně bílé lattimo a aventurínové sklo, které se vyznačuje silným třpytem díky drobným šupinám mědi rozptýleným v roztavené sklovině, si upevnilo na staletí roli hlavního výrobce skla. Zlatým věkem pro muránské skláře byla doba renesance. Murano bylo jediným místem v Evropě, kde se vyráběly vysoce kvalitní zrcadla, luxusní nápojové a dekorativní sklo, a proto se stalo exkluzivním dodavatelem tohoto zboží pro královské dvory a evropskou šlechtu. Později, na přelomu 17.-18. století už muranské sklářství nedokázalo konkurovat novým trendům, jako byl rozmach českého broušeného skla a sklářství v Anglii či Francii. Napoleon a rakouská okupace benátské sklářství téměř zlikvidovaly. Až s Belle époque došlo díky výrobě bižuterie, uměleckého skla, lustrů a dekorativních předmětů k oživení, které přetrvalo do 60. let minulého století. Tehdejší sklářské hutě zaměstnávaly až 5000 dělníků a sklo se ve velkém vyváželo do zámoří. Sklářství je i dnes – přes globální konkurenci a levné importované repliky v místních obchodech – pro Murano významným hospodářským odvětvím. Dnes je tu kolem stovky sklářských hutí a dílen, na přelomu století jich bylo ještě 250. Jsou mezi nimi jak velké firmy a nejvýznamnější světové značky – Alessandro Mandruzzato, Venini, Barovier & Toso, Seguso, Simone Cenedese nebo Ferro Murano, tak malé rodinné ateliéry zaměřené na uměleckou produkci. Mnoho dnešních sklářů a známých sklářských designerů pochází z rodin, které se tomuto řemeslu věnují po generace. A jejich výrobky nesou ochrannou známku Vetro Artistico di Murano.
Pokračujeme k mostu na soutoku kanálů Vetrai a Grande, který nabízí krásný výhled přes červené taškové střechy ke kostelním kopulím a starým továrním komínům, do uliček s průchody vedoucími do skrytých dvorků a tichých zákoutí. Na břehu kanálu Andělů zaujme palác Da mula, červená cihlová budova s typickými velkými benátskými okny a zdobenou fasádou, jeden z mála zachovalých příkladů gotické venkovské architektury na ostrově. Poblíž je kostel Chiesa di San Pietro Martire (kostel sv. Petra mučedníka), další ostrovní skvost, s nástěnnými malbami a renesančními obrazy od Giovanniho Belliniho, Bartolomea Vivariniho, Paola Veronese a Tintoretta a především nádhernými skleněnými lustry.
Historie muranských lustrů sahá do 17. století, kdy bohaté evropské rezidence osvětlovala těžká, jednoduchá svítidla. V té době přišli čeští skláři s elegantními lustry, které okouzlovaly svým jasem a zvláštním třpytem, které dávalo světlo svíček lámané broušenými křišťály. Jako reakci na české zboží, v Evropě velmi žádané, vyvinul Giuseppe Briati, který se mimochodem v letech 1727-1730 svému řemeslu tajně vyučil v české sklářské dílně, nový muranský lustr zvaný Ciocca (kytice). Jeho ramena byla bohatě zdobená elegantními barevným květinami z foukaného skla a lustr svým vzhledem připomínal kytici květů. Jeden z prvních vytvořil mistr pro dánského krále Frederika IV., velkého sběratele benátského skla, který si jej osobně přijel na ostrov vyzvednout. Aby Briati mohl konkurovat českému křišťálu, získal v roce 1737 výjimečné povolení od vládní Rady deseti provozovat svou sklárnu přímo v Benátkách. Podle jeho lustru vytvořeného na zakázku pro patricijskou rodinu Rezzonico, vznikla stejnojmenná prémiová značka, která se stala symbolem benátského luxusu. A dodnes jsou její lustry chloubou nejvýznamnějších paláců, divadel, hotelových hal a dalších významných budov. Ten první visí v barokním paláci Ca‘ Rezzonico u Canalu Grande,v němž sídlí muzeum, které nabízí pohled do luxusního života benátské šlechty 18. století.
Za mostem Lino Toffolo, přímo na břehu kanálu, upoutá impozantní románsko-byzantská bazilika Panny Marie a sv. Donata (Basilica dei Santi Maria e Donato) z 12. století. Interiér zdobí byzantské mozaiky, které svým světelným zrcadlením vytvářejí v chrámu jedinečnou meditativní atmosféru. Jedinečná je i středověká kamenná podlahová mozaika s geometrickými ornamenty, motivy zvířat a křesťanskými symboly. V apsidě baziliky je uchovávána relikvie sv. Donata, biskupa z řeckého ostrova Euboea, spolu se čtyřmi dlouhými žebry z draka, kterého měl Donatus údajně zabít. V gotickém Palazzo Giustinian, původním sídle biskupů ze 17. století, dnes sídlí světoznámé Muzeum skla (Museo del Vetro) – skleněná paměť Murana, je jednou z největších sbírek skla na světě. Představuje staletí umění výroby skla, od starověkých římských technik až po moderní mistrovská díla. Muzeum je plné fascinujících exponátů, které nabízejí komplexní pohled na muranské sklářské techniky, mezi nimi conterie, slavné muranské korálky, které jsou dokumentovány již od 14. století, a stejně tak složité barevné sklo, ikonické millefiori (tisíc květů), které vytváří drobné květiny nebo hvězdy.
Skleněné objekty nejsou k vidění jen v muzeu. Ulice, náměstí a parky ostrova jsou doslova posety unikátními skleněnými sochami a instalacemi – od květů a figur až po abstraktní plastiky a objekty. Jedno z nejpozoruhodnějších děl – monumentální a zářivá kreace Cometa di Vetro, je umístěna u kostela Santo Stefano na stejnojmenném náměstí. Se svými nesčetnými špičatými rameny z jasně modrého kobaltového skla působí jako zmrzlá hvězdná exploze – dynamická a oslnivá. V roce 2008 ji vytvořil Simone Cenedese, majitel sklářských dílen a známý sklářský výtvarník, který spojuje staré muranské tradice s moderním designem.
Murano je mnohem víc než jen shluk sklářských dílen a prodejních galerií – je to živé muzeum. To, co dělá muranské sklo tak výjimečným, není jen jeho vysoká kvalita, ale také spojení umění, tradice a osobnosti. Každý kus je ručně vyrobený a nese otisk rukou, které jej vytvořily.