Na vlhkých loukách podél potoků, na stráních a na světlých okrajích listnatých lesů, které prostupovaly skalními městy, rostly kdysi vstavače, prstnatce, okrotice, vemeníky, střevíčníky, hlístníky a další druhy orchidejí v poměrně hojném počtu. Jejich česká, ne právě líbivá jména naznačují, že naši předkové měli k těmto rostlinám zcela nepoetický vztah.
Není bylina, aby na něco nebyla, říkávaly staré báby kořenářky a bylinkářky, procházející krajem.
My dnes věříme, že orchideje jsou tu proto, abychom se těšili z jejich krásy. Dříve je ale lidé sbírali spíše pro čerpání léčivé síly. Sušené hlízy některých druhů poskytují legendární drogu tubera salep, jejíž ozdravující účinky na trávicí trakt jsou však přeceňovány. Podobnost kořenových hlíz s varlaty pak byla jak podnětem k jejich odbornému názvu (řecké slovo Orchis znamená varle), tak vedla i k neopodstatněnému přesvědčení, že takto tvarované hlízy mají afrodisiakální účinky. Vstavač mužský dostal své jméno také podle varlatovitě utvářených hlíz. Chabá naděje, že posílí mužnost, jej stála málem existenci. Také jméno jiné naší orchideje, vemeníku dvoulistého, souvisí s podzemní částí rostliny a nikoli s jejím velice hezkým, bílým květem. Hlízy tořičů jsou celkem chutné a v některých krajinách jsou využívány pro zpestření jídelníčku. U nás se dříve hlízy vstavačů dávaly kravám, aby se dobře otelily.
Zatímco v tropech po orchidejích musíme pátrat dalekohledem a hledat je často v korunách stromů, naše orchideje jsou poněkud přízemnější. Při toulkách krajinou Českého ráje můžeme jejich bohatá květenství drobných, ale o to krásnějších květů spatřit hlavně na jaře a začátkem léta. Vlhké nivní mokřady, horské louky a prosvětlené okraje listnatých lesů jsou nejčastější místa, kde čekají tyto drahokamy na své obdivovatele. Na některé druhy bude lepší vzít si lupu. Pak teprve uvidíme tu tvarovou a barevnou miniaturní nádheru. Je však určena pro skutečné znalce a milovníky rostlin, kteří si tuto planou krásu dokážou vychutnat v přirozeném prostředí volné přírody.
Je paradoxní, že květy tropických druhů orchidejí poznáme v květinářství mnohem snáze než domácí orchideje na naší jarní louce a že některé exotické druhy lze pěstovat i v suchých panelákových bytech a přes léto je nechávat na zahrádce, zatímco domácí orchideje jsou prakticky nepěstovatelné. Vysejeme-li si jejich semínka, nevzklíčí, přesadíme-li si dospělé rostliny do své zahrádky, zahynou. České orchideje totiž potřebují ke své spokojenosti, ke svému vývoji a životu zvláštní vláknovité houby, které uzavřely s orchidejemi jakousi úmluvu o vzájemné pomoci zvanou mykorhiza. V období harmonických vztahů si houby a květiny navzájem poskytují výživné látky a společnými silami čerpají živiny ze svého okolí. Jakmile však orchidea získá plnou životní sílu, velmi často úmluvu o spolupráci porušuje, a tím končí i vzájemné soužití. Některé druhy své houby v podstatě zabijí. Tyto houby jsou navíc velmi náročné na specifické podmínky přírodních stanovišť a citlivé na znečištění. Kde nemohou žít ony, nemohou žít ani orchideje. Naše zahrádky a květináče jsou tím posledním místem, kde by se těmto přecitlivělým houbám líbilo.
Na nemnoha stanovištích Českého ráje se do dnešních dnů dochovaly hlavně vstavače a jim příbuzné prstnatce, také vemeník dvojlistý, hlístník, nádherné okrotice a několik dalších vysoce ohrožených druhů. Král našich orchidejí, střevíčník pantoflíček, je už na pokraji vyhubení a jeho výskyt je víc než problematický…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 4/2003
Hledáte ubytování v Českém ráji? Najdete je na: http://www.travelguide.cz