Původní osadníky ani neživilo – pásli ovce a kozy, pěstovali vinnou révu, olivy a obilí. Dnes je tomu už jinak. Turisté cestují na ostrov hlavně kvůli nádhernému moři, a Sardiňané, bez ohledu na svůj vztah k němu, na tom mohou jen vydělat. Sotva je někde k vidění krásnější barva moře. Azurová a smaragdově zelená na mělčinách a písčitých místech přechází v temně modrou tam, kde se moře propadá do hloubky. Na polovině pobřeží o délce 1845 km se střídají pitoreskní skaliska s fascinujícími strmými útesy, o které se tříští divoký příboj. Do pobřežních stěn vyhloubil jeskyně, z nichž některé jsou přístupné pouze z mořské hladiny. Druhou část tvoří pláže se svítícím bílým pískem, dlouhé a široké, nebo naopak intimně útulné, jež krášlí už tak malebné zátoky. Časté svěží větry zpříjemňují pobyt rekreantům, když se teplota vyhoupne přes třicítku, k radosti surfařů a jachtařů se ale také umějí pořádně opřít do plachet.
Zcela ojedinělé podmínky nabízí Sardinie potápěčům. Kromě ryb a dalších mořských tvorů najdou pod hladinou i útesy s červenými a černými korály, což je ve Středomoří rarita. Na některých místech se za nimi ani nemusejí nořit nijak hluboko – objeví je v pouhých pěti metrech pod hladinou. Vyznavači dobrodružství mohou zase zkoumat vraky potopených lodí a věnovat se podmořské archeologii. Objeveny tu byly trosky římských lodí a středověkých plachetnic, oblíbeným cílem potápěčských výprav bývají také pozůstatky 2. světové války. Okolo Sardinie totiž operovaly britské ponorky a lovily kořist v konvojích se zásobami pro italská a německá vojska v severní Africe…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2004

Další informace o Itálii naleznet zde: http://www.sopka.cz