Mohl by snad někdo verši lépe vyprávět o soboteckém náměstí než Fráňa Šrámek, který se tady v domě číslo 4 v lednu 1877 narodil? Sám ostatně napsal, že jeho první delší cesta vedla napříč náměstím k babičce. Nic na tom nemění, že se v jeho pěti letech Šrámkovi ze Sobotky odstěhovali a on sem dojížděl za babičkou jen nakrátko o prázdninách. Když mu pak v roce 1918 zemřel otec, maminka se do rodné Sobotky vrátila a Fráňa za ní jezdil pravidelně každé léto z Prahy.
V Sobotce byl spokojený a šťastný. Se svými společníky se scházel v hostinci Pošta na náměstí. Většinu času ale strávil na toulkách po okolí, kde by jeho verše mohly být dobrým průvodcem. Na pobyt na venkově měl i zvláštní vybavení: staré šaty a boty, zelené košile, opršalý klobouk a hůl. S botanickým klíčem v kapse se často vydával za květinami do Plakánku, k oblíbené studánce Roubence, kterou poctil verši stejně jako slavnou Semtínskou lípu, od které za dobrého počasí mohl vyhlížet až na Sněžku. Rád také chodil do okolních lesů na houby a koupal se v rybnících. Do Plakánku ho někdy doprovázeli Karel Čapek nebo Jaroslav Seifert, krajinu tady skicovali Cyril Bouda a Vladimír Komárek. S místními studenty také zkoušel hry a hrál divadlo. I když měl ve svém letní bytě v Sobotce pracovnu, nikdy toho moc nenapsal, jen si na svých procházkách po okolí dělal poznámky, aby pak třeba o cestě k Libošovicím mohl napsat.

Co jsem se tu nachodil,
v ruce hůl a klobouk v týl,
s plůtky, dvory, okénečky
vždycky jsem se pozdravil.

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 4/2003

Hledáte ubytování v Českém ráji? Najdete je na: http://www.travelguide.cz