Sorrento přitahuje návštěvníky z celého světa krásným členitým pobřežím, tyrkysově modrým mořem, nádhernými západy slunce i terasami s vonícími citrony už několik století. K jeho popularitě přispívá i poloha – centrum města se rozkládá na tufové terase, která spadá do moře téměř svislými, až 50 m vysokými útesy.
Už starověké Surrentum bylo oblíbeným lázeňským místem. V moderní éře se Sorrento stalo ztělesněním severoevropské touhy po Itálii, kterým zůstává dodnes. Město asi s 16 000 obyvateli patří k nejhezčím letoviskům v Itálii. Věděli to i četní spisovatelé, malíři či hudebníci. V Sorrentu pobýval Maxim Gorkij, jehož socha zdobí park na piazza Vittoria, lord Byron, Walter Scott, Johann Wolfgang Goethe, Henrik Ibsen, Enrico Caruso nebo Luciano Pavarotti. Možná je přitahoval zdejší svěží vzduch, ve kterém se mísí vůně moře a jižní vegetace. Ale určitě také blízkost Pompejí, Capri nebo Amalfitany. Centrum města má nepřehlédnutelnou mediteránní atmosféru a až záviděníhodný počet fantastických vyhlídek. Tu nejtypičtější siluetu Vesuvu spatříte právě z nich.
Historické centrum města je bludištěm úzkých uliček, které se klikatí od pobřežních útesů k centrálnímu náměstí s mramorovou sochou místního rodáka, básníka Torquatta Tassa, jehož jméno tato piazza plná malých kavárniček také nese. Na konci via San Cesareo, která je jednou z nejstarších ulic ve městě, stojí Sedil Dominova, loggia, kde se scházela sorrentská šlechta. Stavba z 2. pol. 14. stol. je uvnitř vyzdobena pozoruhodnými iluzivními freskami z 18. stol. Dnes slouží jako centrum vzájemné pomoci pro seniory.
Na piazza SantʼAntonino stojí vedle Tassova divadla (Teatro Tasso) jedno z duchovních srdcí města, bazilika SantʼAntonino. Docela nenápadný kostel pocházející již z 11. stol. má dnes…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Neapolský záliv/Amalfské pobřeží