Dvě naprosto odlišné lokality uprostřed Peloponésu – jedna spojená s bájemi homérského období, ale bez hmatatelných památek, druhá pak coby otevřená učebnice byzantské středověké architektury. Vzdáleny jsou od sebe sotva 10 km a rozhodně stojí za pozornost.

Dnešní Spartu založil z čistě romantických pohnutek teprve první řecký král Otto z rodu Wittelsbachů v roce 1834, ale stalo se tak v místech starověkého osídlení, kde se rozkládal jeden z nejvýznamnějších městských států antického Řecka. Počátky starověké Sparty splývají s bájemi o Hyakinthovi, Dioskúrech či králi Menelaovi a krásné Heleně, i když přesnější poznatky máme až z doby po příchodu Dórů kolem roku 950 př. n. l. Tehdy se Sparta vyvinula v obec válečnického charakteru, proslulou zejména tuhou vojenskou disciplínou a tvrdou výchovou mládeže. Odpovídaly tomu zákony, jež obci dal legendární Lykúrgos v 8. stol. př. n. l., i statečnost, kterou Sparťané prokazovali na bojišti; slavným příkladem byla smrt krále Leonida se 300 vojáky u Thermopyl roku 480 př. n. l.

Přes všechno uznání však bývala vojácká mentalita Sparťanů už ve starověku předmětem posměchu a anekdot. Vyprávěly o primitivnosti jejich životního stylu, o krutosti ve výchově dětí a podobně. Jedna z dobových anekdot „odhaluje“ i původ sparťanské statečnosti: Skutečně je prý přijatelnější padnout za vlast, než muset na tvrdé lavici žvýkat vepřové vařené v krvi s octem. Zato však Sparťané nemuseli pečovat o nějaké hradby – jejími hradbami byly přece štíty a statečnost jejích obránců.

Po zemětřesení v roce 464 př. n. l., kdy zahynula část chlapeckého dorostu, a po nešťastné peloponéské válce byla Sparta vystavena úpadku, umocněnému ještě porážkou thébským vojskem roku 371př. n. l. K novému rozkvětu se vzchopila až s Římany, ale pak byla ve 3. a 4. stol. zpustošena Heruly, Vizigóty a konečně Slovany, kteří se v oblasti v 7. stol. usadili natrvalo.
Múzy zde mnoho příležitostí k uplatnění neměly a nebylo toho moc, co by se zachovalo alespoň v troskách nebo v podobě nálezů soustředěných v místním archeologickém muzeu. V samotném městě jsou to jen zbytky neznámé stavby zvané Leonidaion, připomínající hrdinu od Thermopyl, zatímco rozvaliny staveb na akropoli a jejím západním svahu pocházejí z římského období – zbytky divadla (kdysi s pohyblivým jevištěm), Athénina chrámu a několika veřejných budov. Jen nepatrné zbytky se dochovaly z chrámu Artemidy Orthie na severozápadním předměstí: právě tam byli do krve bičováni mladíci, povyšovaní takto do stav…

Úplné znění článku naleznete zde