Staroměstské náměstí nebylo založeno z popudu žádného vladaře ani z vůle městské samosprávy, ale vytvořilo se zcela spontánně, v důsledku řady okolností, především jako křižovatka kupeckých cest, jež kdysi procházely českou kotlinou.
Úval mezi Strahovem a Hradčany odpradávna umožňoval pozvolný sestup k Vltavě, což byla mezi strmými břehy jejího údolí celkem výjimečná situace. Na protějším břehu se rozkládalo ploché území táhnoucí se až ke svahům Vítkova, a tak není divu, že v místech dnešního Mánesova mostu byl už odpradávna brod.
Cesta ze západní Evropy na východ se tu setkávala s dalšími, především s cestami na severovýchod a k jihu. Na plánu města je rozpoznáme i dnes. Jsou to Kaprova ulice a její pokračování, ulice Celetná, od severovýchodu Dlouhá třída a od jihu asi Husova ulice. Při jejich křižovatce zřejmě vzniklo tržiště, základ budoucího „rynku“. Jeho statut byl sice formálně potvrzen až ve 13. stol., ale už daleko dříve se zde konaly trhy a v jeho blízkosti se dokonce nacházel tzv. Ungelt (ze starého německého výrazu Umgeld pro clo), středisko pro ubytování a ochranu cizích kupců, kteří museli nabízet ke koupi přepravované zboží. Setkávali se zde příslušníci různých národů, někteří se na území města dokonce usazovali a vytvářeli ostrůvky příbuzných etnik. Vedle příchozích z německy mluvících zemí a z románského jihu se objevovali i Židé.
V letech 1232–1234 získalo Staré Město konečně městská práva a v roce 1338, za Jana Lucemburského, se dočkalo symbolu samosprávy – vlastní radnice. Pro tento účel tehdy adaptovali nárožní dům zakoupený od soukeníka Wolflina z Kamene. Už v roce 1364 byla nad radnicí vztyčena věž, dodnes její dominanta, s gotickou kaplí vysvěcenou roku 1381. Ta se svým arkýřem obrací k východu, tedy do náměstí, zatímco na jižní straně byla opatřena slavným orlojem, později spjatým s pověstí o jeho oslepeném tvůrci, mistru Hanušovi.
Ve skutečnosti byl orloj dílem astronoma Jana Šindela a hodináře Mikuláše z Kadaně z roku 1410 a nebyl první. Šlo o náhradu za starší (snad o 20 let) a nespolehlivý mechanismus jistého mistra Albrechta. K nešťastnému Hanušovi, zvanému Růže, se vztahují jen úpravy orloje v roce 1490, kdy byl též jeho vnějšek opatřen bohatou výzdobou v duchu pozdní gotiky. Unikátní dílo se stále funkčním mechanismem, šíří poskytovaných údajů nejstarší svého druhu na světě, sleduje pohyby nebeských těles i čtvero různých časových systémů (sluneční, hvězdný, babylonský a staročeský), stejně jako středověký kalendář se jmény světců. K roku 1571 se vztahují drobné opravy, zdokumentované písařem Janem Táborským z Klokotské hory, v 18. stol. byl vzhled orloje doplněn barokními sochami, které tvoří jeho doprovod, a v roce 1866 zde byla umístěna kalendářní deska Josefa Mánesa se symboly zvěrokruhu a žánrovými motivy na téma dvanácti měsíců.
Pozoruhodným dílem jsou však i další budovy, o které se radnice postupně rozrostla (všechny pod čp. 1/1). Jako první to byl dům postavený na tzv. městišti Wolflinova domu, který dnes snadno poznáme podle trojdílného renesančního okna a latinského nápisu PRAGA CAPUT REGNI („Praha hlava království“). Právě za tímto oknem se nachází vyhledávaná svatební síň. Následuje dům tradičně nazývaný Mikšův – radnice ho získala darem v roce 1458 od vdovy po kožešníkovi toho jména coby vyhořelou ruinu. Dům také lehce rozeznáme podle dvou trojdílných oken ve druhém patře, vzniklých při přestavbě v 19. stol., kdy za nimi vznikla velká zasedací síň sboru obecních starších, a latinského nápisu DIGNITATIS MEMORES – AD OPTIMA INTENTI („Pamětlivi své důstojnosti, usilujeme o nejlepší“) nad nimi. Při dalším rozšiřování radnice v roce 1835 byl zakoupen ještě sousední gotický dům U Kohouta. Když pak pražská obec v roce 1896 zakoupila ještě v jádru gotický dům U Minuty s pozdně renesančními figurálními sgrafity z doby po roce 1611 (čp. 3/2), vznikla nesourodá, ale velice malebná fronta jižního průčelí tak, jak ji známe dnes.
Staroměstská radnice však není jen místem zásadních životních rozhodnutí snoubenců, ale také vyhledávanou památkou, která návštěvníkům nabízí několik pozoruhodných míst. V prvé řadě je to zmíněná nádherná gotická kaple Panny Marie s pětibokým arkýřem. Jedno z nejcennějších děl gotické architektury u nás umožňuje nahlédnout i do útrob orloje a zblízka si prohlédnout sochy apoštolů. Další část prohlídky seznamuje s pěti historickými sály. Obecní síň ve Wolflinově domě má dnes nový interiér, protože ten původní, renesanční, byl zničen v květnu 1945. Historicky nejcennější je pozdně gotická stará radní síň v sousedním domě, kde lze nahlédnout rovněž do předsálí zasedacího sálu se dvěma slavnými lunetami od Václava Brožíka. Návštěvníci se podívají i do výše uvedené zasedací síně v Mikšově domě (dnes pod názvem Brožíkův zasedací sál podle dvou rozměrných pláten tohoto malíře – mj. známý výjev „Jan Hus před koncilem kostnickým 1415“) a na závěr do sousední Jiříkovy síně v domě U Kohouta, mj. s fragmenty fresek z 15. stol. Nádherný pohled na město nabízí ochoz radniční věže, která je jako jediná ze středověkých pražských věží přístupná bezbariérově proskleným výtahem. Poslední částí prohlídkového okruhu Staroměstské radnice je její románsko-gotické sklepení, starší než sama radni…
Úplné znění článku naleznete zde