Architekt Carlo Rossi, v Rusku naturalizovaný Ital a jeden z nejuznávanějších petrohradských architektů své doby, ho postavil jako rezidenci velkoknížete Michaila, mladšího bratra cara Alexandra I. Má se všeobecně za to, že právě Michajlovským palácem, jímž nahradil starší stavbu Vincenza Brenny, vytvořil Rossi vůbec nejvýznamnější ze svých děl. Přes určitou zdrženlivost oproti předchozí barokní zálibě v působivých projektech ani tento palác není nijak malý: impozantní je především jeho přes 200 m dlouhé hlavní průčelí, ozdobené reliéfním vlysem od Vasilije Demuta-Malinovského, i monumentální portikus nesený osmi korintskými sloupy, který zvýrazňuje jeho střed. Celkový efekt díla posilují i obě krátká boční křídla, vytvářející před budovou cosi na způsob mělkého „čestného dvora“ v barokním duchu.
Podle Rossiho vlastních návrhů byla tehdy provedena také výzdoba interiérů, o jejíž nádheře dnes svědčí už jen vstupní vestibul se schodištěm a sloupová síň v prvním patře (tzv. Bělosloupový sál), vybavená původním mobiliářem a vyzdobená malbami v pompejském duchu. Palác hodně utrpěl nevhodnými úpravami během 19. stol., ale v roce 1895 ho odkoupil stát a rozhodnutím Mikuláše II. byl věnován Ruskému muzeu imperátora Alexandra III. otevřenému v březnu 1898.
Jak jméno muzea naznačuje, mělo být zaměřeno výlučně na domácí umění. Zpočátku vlastnilo přes 400 obrazů, 100 sochařských děl a něco přes 900 tisků, kreseb a akvarelů, pocházejících většinou ze soukromých sbírek a zčásti i z fondů Ermitáže. Sbírky zabírající tehdy 37 sálů se během deseti let rozrostly na dvojnásobek, takže k paláci musela být připojena novostavba Akademie výtvarných umění z let 1910–1912, sahající až ke kanálu Gribojedova (architekti L. N. Benois a S. O. Ovsjannikov), kam byla umístěna tvorba tehdy ceněných současníků. Zároveň probíhala přístavba na východní straně: výtvarně poněkud těžkopádná budova od V. Svinjina měla sloužit etnografickým sbírkám, které se později, v roce 1934, staly základem samostatného Etnografického muzea…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 8/2018