Neohromují velikostí gotických či barokních katedrál. Postrádají i jejich honosnost a okázalou výstavnost. Působí jednoduše, skromně a přívětivě, jak si křesťanství ve svých počátcích předsevzalo. Jejich nádherné malby a dokonale provedené řezby okouzlí a potěší duši. Tulí se k jezerům a horám norské krajiny, jako by z ní vyrostly. Vzhledem k tomu, že jsou celé ze dřeva, tomu tak vlastně i je.

Dřevěné sloupové kostely, pojmenované podle základní konstrukce sestávající z nosných pilířů v rozích staveb, jsou jedinečným projevem svébytné norské architektury. Začaly se objevovat v 11. stol., kdy na pohanský sever přicházeli první křesťanští misionáři. Křesťanství do Norska pronikalo dlouhou dobu, pravděpodobně 200 let. Bylo přímým důsledkem kontaktu Norů s křesťanskou Evropou prostřednictvím obchodních styků a nájezdů Vikingů. K vítězství křesťanství nad bohy tradiční norské mytologie a uctívání přírody u Sámů přispěli misionáři z anglické, německé a dánské církve. Podporoval je zvláště král Olaf Haraldsson, po svém pokřtění ve Francii horlivý zastánce křesťanství, které aktivně, někdy i brutální silou, šířil po celé zemi. Výlučné postavení nového náboženství stvrdil založením norské církve. Olaf byl roku 1030 zabit v bitvě u Stiklestadu, kdy se proti němu postavili náčelníci a svobodní vlastníci půdy. Následující krátká dánská nadvláda ale změnila jejich náhled na bývalého krále, jenž se řízením osudu stal najednou neobyčejně oblíbeným. Protože nová církev potřebovala místního světce, aby posílila svou moc, byl prohlášen za svatého a slavnostně pohřben v Nidarosu, dnešním Trondheimu.

Od 11. do poloviny 14. stol. vzniklo v Norsku asi 1200 sloupových kostelíků. Většina z nich zmizela během morové epidemie, která přišla do Norska přes Bergen v roce 1349 a rychle se valila od pobřeží do vnitrozemí. Nabyla katastrofických rozměrů, sprovodila ze světa dvě třetiny obyvatelstva a zplundrovala norské zemědělství. Až v 16. stol. se počet lidí navrátil na úroveň před morovou ránou. O kostely se v době morového utrpení neměl kdo starat, a tak jich v roce 1650 stálo již jen 270, jejich počet se ale dál snižoval, mnoho jich vyhořelo, padly za oběť reformaci a čtyři desítky kostelů byly strženy ještě v 19. stol. Ze zbývajících přečkaly ty největší, nejzdobenější a nejhezčí. Ve 20. stol. prošly rozsáhlou rekonstrukcí, při níž se jim restaurátoři snažili navrátit jejich původní vzhled. Do dneška se dochovalo 29 kostelíků, z nichž jeden stojí v polském Karpaczi. Pochází z Vangu v Opplandu, kde ho v roce 184…