Představa tropického ráje zaplněného pestrobarevnými květy podivuhodných tvarů, přeletujícími ptáky a bělostnými plážemi u průzračného moře plného exotických ryb je lákavá, zvláště pro suchozemce z pošmourné Evropy. Karibské ostrovy ji naplňují vrchovatě, i když při bližším prozkoumání nemusí být nutně všechno tak jednoduché…
Kdysi dávno pokrývaly karibské ostrovy z velké části tropické lesy. S příchodem bělochů začala jejich rozloha výrazně klesat. Bylo třeba získat půdu pro plantáže, hodilo se i dřevo, zvláště, když bylo tak kvalitní jako třeba mahagon, červenohnědé dřevo stromů rodu Swietenia. Swietenie mahagonová rostla původně na mnoha antilských ostrovech a třeba v Dominikánské republice ji dodnes považují za svůj národní strom. Jiným oblíbeným stromem byla mohutná, až 60 m dorůstající ceiba neboli kapok vlnatý, národní strom Portorika. Její semena jsou uložená v tobolkách vyplněných vláknitou hmotou nazývanou rovněž kapok, která se tradičně používá k vycpávání matrací, plyšových medvídků, v čalounictví apod.
Rozloha lesů se postupně zmenšovala a na mnoha ostrovech zůstaly zachovány jen zbytky původních porostů. Jednou z pozitivních výjimek je třeba Guadeloupe, kde se stále nachází asi 25 000 ha původního deštného lesa a zhruba tři čtvrtiny z této rozlohy jsou chráněny v národním parku. Stálezelený deštný les je jen jedním z několika typů lesů na antilských ostrovech. Na některých mělkých místech závětrné strany pobřeží se můžeme setkat s mangrovovými porosty. Mangrove neboli kořenovníky jsou stromy unikátně přizpůsobené životu na rozhraní souše a moře, které vytvářejí různě tvarované vzdušné kořeny. Deštný stálezelený les vyžadující větší množství srážek porůstá návětrné svahy ostrovů až do nadmořské výšky zhruba 1000 m, zatímco na závětrných svazích rostou sušší opadavé lesy. Nad hranicí 1000 m pak porůstá vrcholy sopek horský les tvořený nižšími stromy a z velké části keři.
Počet druhů rostlin i živočichů na jednotlivých ostrovech není nijak závratný, čím je ostrov menší, tím méně na něm žije původních druhů organismů. Mezi jednotlivými ostrovy však mohou být často až překvapivé rozdíly v druhovém složení. Jako celek proto karibské ostrovy představují velmi zvláštní oblast biodiverzity. Nezisková ochranářská organizace Conservation International, založená roku 1987 ve Washingtonu, řadí karibské ostrovy mezi 34 nejvýznamnějších oblastí biodiverzity na světě. Málokde jinde na světě je možné setkat se na několika kilometrech s tak rozdílnými ekosystémy, jako jsou mlžný les a suchá kaktusová step. Pozoruhodným znakem karibské oblasti je miniaturizace mnohých zástupců její fauny. Za nejmenšího ptáka na světě je dnes považován kolibřík jemný z Jamajky, který váží 2 g a měří 5–6 cm. Dříve se často uváděl jako nejmenší pták jiný trpaslík, kubánský kolibřík čmeláčí neboli kalypta nejmenší, který je pouze o několik milimetrů delší. Jen asi 10 cm dlouhý a jako tužka tenký slepan dvoupásý je zase nejmenším světovým hadem.
Křehkou rovnováhu karibských ekosystémů ohrožuje člověk nejen kácením lesů a jinými svými činnostmi bezprostředně působícími na přírodu. Mnohdy ještě nebezpečnější je zavlékání nových druhů rostlin a živočichů, které se pak v novém prostředí prosadí na úkor druhů původních. Odhaduje se, že až 76 % všech původních druhů rostlin a živočichů je dnes v Karibiku ohroženo likvidací nebo modifikací jejich původního prostředí.
Typickým příkladem negativního vlivu introdukcí cizích druhů je stav, v němž se nacházejí karibští leguáni. Na Velkých Antilách, Panenských ostrovech, ostrovech Turks a Cai…