Když hurikány a špatné počasí 90. let významně snížily návštěvnost ostrova Svatý Martin, bylo zřejmé, že je zapotřebí propagace. Předáci ostrova tehdy přišli s nápadem vytvořit známku, která by Svatý Martin vhodně reprezentovala, a rozeslat ji do všech světových stran. Jako hlavní námět byly postupně zamítnuty podbízivé obrázky romantických pláží, motiv lidového opojného nápoje guavaberry i symboly spoluexistující francouzské a nizozemské kultury. Na známkách se nakonec ocitla nenápadná keramická figurka psa. Její výjimečnost spočívá v tom, že je to dosud nejstarší kousek předkolumbovské keramiky nalezený na Antilách, jehož stáří se odhaduje na 2500 let.
Sanmartinští tak vzdali hold svým indiánským předchůdcům Arawakům, kteří jejich domovinu osídlili již půl tisíceletí př. n. l. Tak jako na jiných ostrovech Antil, mnoho tu po nejstarších obyvatelích nezůstalo: drobné předměty nalezené v lokalitě Hope Estate a roztroušené po ostrově, kamenné rytiny a plotny na pečení chleba a především zemis – malé plastiky z kostí, dřeva nebo lastur, zpodobňující tváře bohů, které snad jejich tvůrci považovali za schránky osobních duchů naplněné božskou energií. Památek na předkolumbovské kultury není na Malých Antilách mnoho, ale o to větší mají cenu.
Vezměme takové kameny zdobené rytinami. Na Svatém Martinu mluvíme všehovšudy o dvou. Oba leží ve francouzské části, první uprostřed plošiny Hope Estate (v současnosti veřejnosti nepřístupné), druhý, tzv. kámen z Moho, ve strži Paradise nad vesnicí Quartier d´Orléans. Najdete jej asi deset minut cesty za starým hřbitovem a nemusíte se bát, že jej minete. Na rozdíl od stovek dalších kamenů kolem, je dokonale vyhlazený a krásný. Na jeho vrchní části jsou vyhloubeny tři jamky, zřejmě k leštění kamene, mnohem zajímavější je však asi desítka nenápadných „lidských tváří“. Tvoří je vždy tři drobné vyhloubeniny uspořádané do trojúhelníku, které prý představují tváře bohů. Ve srovnání s bohatými nálezy indiánských kultur na americké pevnině se toto arawacké dědictví může jevit jako směšné. Čas od času na ně pohlédnou lidé, kteří si chodí k blízkému prameni pro vodu, a denně je tu bez povšimnutí míjejí hubené kozy. Stále však představuje zlomek historie, v němž je do několika jednoduchých rytin vtěsnáno náboženské cítění, smysl pro krásu i zručnost jeho tvůrců. Sanmartinští si dnes kamene velmi cení. Jeho replika je součástí muzejní expozice „Po stopách Arawaků“ ve městě Marigot a dobrým znamením je i to, že obyvatelé Quartier d´Orléans povětšinou vědí, kde „ten kámen s ryt…