sv. Agáta
Svátek sv. Agáty je největším a nejvýznamnějším náboženským svátkem na Sicílii a jedním z nejkrásnějších patronských svátků na naší planetě – tři dny plné uctívání, zbožnosti a folkloru. Na oslavy přijíždí do Katánie několik set tisíc věřících a turistů.
Je brzy ráno, do svítání ještě daleko, přesto se centrum města už zaplňuje lidmi. Všichni spěchají do katedrály, která je už naplněna k prasknutí. V šest hodin, za zvuků varhan a oslavného gloria věřících, začíná konečně Messa dell’Aurora („mše za úsvitu“). Když ji o hodinu později biskup svým požehnáním ukončí, rozezní se zvony a masy věřících se dají do pohybu. Z katedrály vychází průvod s relikviářem a bustou sv. Agáty na stříbrných nosítkách fercolo a vydává se na celodenní procesí městem. První únorové dny jsou v Katánii ve znamení zbožnosti a lidových tradic. Statisíce lidí se vydají do ulic, aby uctily patronku města, sv. Agátu.
Legenda o sicilské světici Agátě je mimořádně hrůzná. Vypráví o pozoruhodné duševní síle sebevědomé mladé ženy a zraněné pýše odmítnutého nápadníka. Agáta, dcera z urozené katánské rodiny, chtěla zasvětit svůj život Kristu, přestože Katánie byla ve 3. stol. pod nadvládou Říma. Její krása neušla římskému místodržícímu, který ji chtěl pro sebe. Po Agátině rezolutním odmítnutí ji pronásledoval jako křesťanku. Všemožně ji mučil, nechal jí uříznout ňadra a nakonec umučit k smrti. Její tělo bylo spoluvěřícími nabalzamováno a zahaleno do červeného závoje. Ten se již rok po Agátině smrti, tradičně datované 5. února 251, prokázal jako zázračný. Když v roce 252 vybuchla Etna a láva ohrožovala město, křesťané měli před městskou bránou natáhnout Agátin závoj, který lávu zastavil. Zázrak byl, jako první z řady dalších, připsán Agátě. Po opakovaných zázračných činech začala být Agáta záhy uctívána jako světice.
Třídenní slavnosti konané od 3. do 5. února mají nabitý program, jehož přípravy začínají již týdny předem. Město se bohatě zdobí květinami a světelnými obrazy, nacvičují se sestavy mužů, kteří ponesou cannalori neboli cerei di Sant’Agata, mohutné, několik metrů vysoké a 400 až 900 kg těžké oltáře, opravdová umělecká díla bohatě zdobená soškami světců, andělů, biblickými výjevy, květinovými girlandami, vlajkami, erby a praporky. První den oslav začíná starým lidovým zvykem, procesím na oslavu světla. Oslavy zahajují nejvyšší představitelé města. Starosta jede v kočáru z 18. stol. ke kostelu San Biagio in Sant’Agata alla Fornace, aby tam symbolicky předal klíče od města církevním autoritám. V průvodu se vyjímají impozantně zářící cannalori, vycházející z prastaré tradice středověkých cechů. Od 16. stol. se jich zachoval tucet. Od kostela Sant’Agata alla Fornace je přes celé staré město ke katedrále sv. Agáty nesou na ramenou muži (4–12 podle hmotnosti každého cannalore) oblečení do bílých halen a opakovaně provolávající „Všichni věřící, všichni občané, budiž sláva svaté Agátě“. K průvodu patří také kajícníci. Každý z nich nese desítky dlouhých svíček svázaných do pochodně, až 40 kg těžké. I ti zpívají oslavné gloria a prosí o požehnání a pomoc. Večer se na náměstí před katedrálou rozezní kantáta k poctě světice, která zahajuje symfonický koncert. Závěrečný ohňostroj symbolicky připomíná obyvatelům Katánie, že svatá mučednice bdí nad ohněm Etny.
Snad nejzajímavějším dnem je 4. únor, kdy jsou ulice již od časných ranních hodin plné účastníků velkého procesí. Nosítka s bustou a relikviemi světice doprovázejí tisíce zbožných občanů oblečených do tradiční bílé, šňůrou stažené tuniky, na hlavě černou sametovou čepici. Takto oblečeni měli 17. srpna 1126 vítat v přístavu relikvie sv. Agáty, jež se toho dne navrátily z Konstantinopole zpět do Katánie, kam je o 86 let dříve odvezl jako válečnou kořist byzantský generál Georgios Maniakes. Třetího dne slavností se procesí vydává k benediktinskému klášteru na via dei Crociferi, kde ho klášterní sestry vítají tradičním gregoriánským chorálem Magnificat. Návratem relikvií do katedrály pak oslavy končí.
Kromě nejdůležitějších oslav od 3. do 5. února věnovaných mučednické smrti sv. Agáty se světice uctívá v Katánii také v srpnu, kdy se připomíná výše zmíněný návrat jejích relikvií do města.
Další články z vydání o Sicílii zde