Ačkoliv se dnes zdá, že jméno Josef a úcta k tomuto světci jsou něčím samozřejmým a že jde o prastarou tradici, není tomu ani zdaleka tak. Středověk sv. Josefa, manžela Panny Marie, sice znal, ale rozhodně ho nijak zvlášť neuctíval.

Odkud se tedy vzala úcta, které dnes v katolické církvi požívá, a odkud se vzala tak velká obliba jména Josef v českých zemích i na jiných místech střední Evropy? K pochopení této záhady nám muže posloužit jeden z pražských kostelů. Malostranský kostel sv. Josefa není jen skvělou ukázkou barokní architektury, ale i příkladem, jak se šířil kult světců. Začít ale musíme ve Španělsku 16. stol. Jedna z nejvýznamnějších mystiček a vůbec pozoruhodných žen té doby, sv. Terezie z Ávily, provedla reformu karmelitánského řádu a následně založila a vedla klášter bosých karmelitánek zasvěcený právě sv. Josefovi, neboť úspěch své reformy a její šíření přičítala právě přímluvám a pomoci tohoto světce. Kult sv. Josefa se tak stal jedním z pilířů karmelské zbožnosti, a mnohé nově zakládané kláštery a kostely byly zasvěcovány právě jemu. To se stalo i v případě založení kláštera a kostela karmelitek na Malé Straně v Praze.

V protireformační zbožnosti Habsburků hrálo šíření nově vzniklých i obnovených řeholí významnou roli. Jezuité, kapucíni, bosí karmelitáni měli působit jako vzory tradiční katolické zbožnosti. S tímto záměrem byly povolány do Prahy i bosé karmelitky sv. Terezie z Ávily. Řeholnice sem přišly v roce 1656 ze Štýrského Hradce a vedla je sestra Marie Elekta, jejíž mumii lze dodnes vidět v kostele sv. Benedikta na…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – České baroko