To stoupání se zdálo být nekonečné: za každým zdánlivě posledním terénním hrbem se neotevřel pohled na nic jiného než na stezku klikatící se dál sutí strmě vzhůru. Člověka jsme nepotkali už hezkých pár hodin, zato kozorožců bylo na vzdálenost pár desítek metrů k vidění více než dost. Konečně sedlo! Výhled na třítisícovky východního Švýcarska nebere konce…
Švýcarský národní park (Schweizerischer Nationalpark, Parc Naziunal Svizzer) zaujímá velmi členité alpské území v nejvýchodnější části země, které se částečně přimyká k hranici s Itálií. Jde o nádhernou, mimořádně dobře zachovalou horskou krajinu. Hlubší poznání parku si ale musíte zasloužit: to, co stojí za vidění, je zhusta přístupné jen dlouhým a někdy dost náročným pěším pochodem, případně na horském kole.
Švýcarský národní park byl vyhlášen již v roce 1914, a platí proto za nejstarší národní park v Alpách. Žádný div v zemi, která je nebývalou paletou přírodních krás proslulá daleko za hranicemi. Mnohem zvláštnější, alespoň na první pohled, je fakt, že žádný další národní park od té doby ve Švýcarsku vyhlášen nebyl. Se znalostí reálií této svébytné země jde ale o docela pochopitelný stav: ve státě, kde se o většině záležitostí rozhoduje na úrovni kantonů a obcí (často v referendech), není prostě mezi obyvatelstvem vůle vyjmout velké plochy území z běžného hospodaření a nechat je přírodě napospas. Tím se mimoděk dostáváme k podstatnému rysu švýcarské národní povahy: co se jednou dohodne a uzákoní, to se také striktně dodržuje. Včetně zákonů na ochranu přírody. Švýcarský národní park je proto skutečným přírodním územím, kde je lidská člověka omezena na minimum – žádné bolestné kompromisy mezi podnikateli, obcemi a ochránci přírody, jejichž svědky jsme v jiných zemích včetně Česka, tady nepřipadají v úvahu. Hranice parku se jednoznačně vyhýbají osídleným údolím a jeho plocha není příliš velká, jen 170 km2, což je pro srovnání pouhá čtvrtina rozlohy našeho národního parku Šumava.
Území Švýcarského národního parku protíná jediná silnice přístupná pro soukromá vozidla, a to spojnice mezi Zernezem a sedlem Ofenpass. Kamkoli jinam musíte po svých, případně na kole – na pěší turisty tu čeká celkem jedenadvacet tras různé obtížnosti.
Přes nejvyšší sedlo
Jedna z nejhezčích, ale také nejnáročnějších horských túr ve Švýcarském národním parku vede z Zernezu do S-chanfu přes vysoké sedlo Fuorcla Val Sassa a předpokládá přenocování v horské chatě Chamanna Cluozza. Trasu je vhodné absol…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Graubünden