Ze všech přírodních krás a zajímavostí Dominikánské republiky je přírodovědecky nejpřitažlivější tektonický příkop Enriquillo, v němž vězí zbytek někdejšího moře s hladinou 40 m pod úrovní oceánu. Vede tam dlouhá a strastiplná cesta, ale pro ty, co se rozhodnou opustit lenošivé pláže a vydat se za dobrodružstvím, jsou odměnou neobyčejné zážitky.

Už při zběžném pohledu na mapu je jižní poloostrov Pedernales a s ním spojený haitský Masiff de la Hotte nápadný svou přírodní hranicí, která ho odděluje od zbytku ostrova. Má podobu přímého, hlubokého údolí, které se táhne v délce asi 130 km od zátoky Bahía de Neiba na východě až do haitské zátoky Port-au-Prince na západě. Toto údolí, jehož šířka kolísá mezi 15–25 km, je obrovitý prolom, příkopová propadlina, která vznikla už v třetihorách vlivem tlaků na vyvrásněné horské pásmo. Rozlámané zemské kry se začaly v centrální zóně propadat a v okrajových částech zvedat.

Propad ker byl velmi rychlý, protože už koncem třetihor zaplavilo příkopovou propadlinu moře a změnilo ji v mořskou úžinu, která existovala až do počátku čtvrtohor. Pokles zemských ker stále pokračuje a původní zemský povrch už spočívá v hloubce 10 km. Na něm leží splaveniny z hor a mořské sedimenty, které zaplnily propadlinu skoro až „po okraj“ a na několika místech ji přerušily, takže vznikla…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Český ráj