Thajská škola
Stojím před katedrou a přede mnou jako na povel vstává pět desítek žáků z třídy Mattayom 5. Všichni jsou v uniformách, s podobným nakrátko zastřiženým účesem a nezapamatovatelnými jmény, atak trochu mi splývají v nerozlišitelnou masu, ze které vyloupnu několik snaživých žaček z předních lavic, pod kterými vykukují nohy jenom v ponožkách, protože tady se před vstupem do třídy musí každý zout.
„Dobré ráno, děti. Dobré ráno, pane učiteli. Jak se máte? Děkuji, máme se dobře,“ opakují sborově. V tomto pravidelně procvičovaném pozdravu jsme dokonalí. Bohužel pro některé, zejména zadní lavice, v tomto bodě jejich konverzační znalosti angličtiny končí. Nezapomenu výraz hrůzy v očích, když jim moje uvádějící thajská učitelka sdělí, že se teď bude mluvit anglicky. Thajské veřejné školství je založené na memorování a psaní testů a škola v Khaen Koi není v tomto směru výjimkou.
Khaen Koi je provinční město ležící asi dvě hodiny jízdy od Bangkoku, místní škola dominuje hlavní třídě. Pokud zde narazíte na cizince, můžete si být jisti, že se jedná o učitele, kterého sem vyslala některá z agentur, jež si ze zprostředkování učitelů angličtiny udělala zlatý důl. Největší poptávka panuje po rodilých mluvčích, v ideálním případě mladých s vizáží z titulní strany módního časopisu. Zájem je však natolik velký, že v nouzi se hodí každý, kdo se narodil mimo Asii. Stávám se tak součástí multikulturního týmu, ve kterém se postupně vystřídají zástupci Norska, Walesu, Spojených států, Kanady, Ugandy i Kamerunu. Chybějící vzdělání lze doplnit falešným diplomem opatřeným v Bangkoku. „Hlavně se snažte, ať si na vás nikdo nestěžuje,“ klade nám na srdce zástupkyně ředitele, když nás poprvé představuje pedagogickému sboru i žákům. Stojíme na tribuně, na stožár pomalu stoupá thajská červenomodrobílá vlajka a všichni společně zpíváme hymnu. Takto už bude začínat náš každý den po 18 týdnů jednoho ze dvou semestrů školního roku. Podobný obrázek můžete v tuto chvíli vidět ve všech školách po celé zemi. Vyučování pro thajské žáky začíná hymnou, nejdříve státní a potom tou, kterou si složila každá škola sama.
Povinná školní docházka v Thajsku zahrnuje devět let složených z šesti let základní školy a tří let nižšího druhého stupně. Toto vzdělávání je na veřejných školách poskytováno zdarma, stejně jako tříletá předškolní docházka. Do školy se chodí v šesti letech, základní škola se nazývá Prathom. Druhý stupeň začíná ve 12 letech a nazývá se Mattayom. Povinná školní docházka končí v Mattayom 3, na který navazují další tři roky vyššího druhého stupně až po Mattayom 6. Škola v Khaen Koi se považuje spíše za průměrnou a samotní učitelé své děti raději posílají do nedalekého Saraburi. Ve třídách se tísní až padesát dětí, žáci si však školu vesměs pochvalují, i když s výhradami.
Většina předmětů se od českých škol příliš neliší, některé aktivity bychom však spíše čekali až v době po vyučování. Skauting je povinný pro chlapce i děvčata. Pro tyto hodiny je také určena zvláštní uniforma, kterou si musí žáci zakoupit. Výuka vaření by české školáky asi nezaskočila, thajskou specialitou je však zdobení ovoce. Toto umění kdysi udržovaly dívky na královských dvorech, dnes alespoň základními znalostmi disponuje řada Thajců, kteří se tak učí především trpělivosti a pečlivosti. Právě tyto schopnosti žáci demonstrují v den, který se nazývá wai kru a je místní obdobou našeho Dne učitelů. V různých školách se tento svátek odehrává různým způsobem, jedno je však pro všechny společné – vždy připadá na čtvrtek. Původ tohoto časového určení hledejme u jazykovědců i astrologů. V thajštině má čtvrtek stejnou podobu jako jméno planety Jupiter, která je spojována se znalostmi a schopností koncentrace.
Kořeny celé ceremonie leží v dobách, kdy jedinými centry vzdělávání byly kláštery a děti v tento den přinášely buddhistickým mnichům malé zlaté misky, do kterých dávaly květiny. Stejný byl i do současnosti přetrvávající slib být dobrými žáky, s dobrým chováním a loajalitou k národu, náboženství a králi. Výzdoba darů, které žáci odevzdávají svým učitelům, má symbolický význam. Rýže absorbující během pražení teplo se chová jako žáci, kteří podobným způsobem budou ve škole nasávat nové poznatky.
Hojně se používá také makuea, rostlina symbolizující respekt. Ta se předtím, než vydá své plody, sklání k zemi, stejně jako žáci, kteří se pokloní svým učitelům, později sklidí plody svých znalostí. Cesta k jejich se vyznačuje kázní, řádem a disciplínou, i když to neplatí absolutně. Tělesné tresty jsou ve školách zakázány, přesto někteří učitelé občas sáhnou po rákosce. Svým temperamentem se thajské děti rozhodně neodlišují od svých vrstevníků z jiných částí světa. A to přesto, že pro mnoho z nich vyučování nekončí ani s posledním zvoněním, ale čeká na ně velice rozšířené doučování, kdy se již za peníze snaží dohnat to, co se měli zadarmo naučit ve škole.