Její krunýř, podobný bochníku, může příležitostně posloužit jako prostorné sedátko hned pro několik lidí. Tato nevelká, zajímavě modelovaná sklaní skupina je považována za symbol Tiských stěn, za nejkrásnější pískovcovou skulpturu obohacenou nádherným výhledem na České středohoří.
Nevelké, ale malebné skalní městečko na jihozápadním okraji Labských pískovců dostalo své jméno od vesnice Tisá, která zase „zdědila“ své označení od tisů, které v jejím okolí kdysi rostly. Skalní město a vesnice stojí vedle sebe už od 16. století, ale v obecném povědomí jsou spolu spjaty až od 19. století, kdy se skály staly turistickým lákadlem. Ale ani vesnice Tisá nebyla v té době zcela zapomenutou osadou.
Tisá s pískovcovými stěnami v týlu a kopci v předpolí nemohla uživit své obyvatele zemědělstvím, jako například vesnice dole v Polabí. Proto museli zdejší lidé hledat náhradní zaměstnání. Tím se stala už v 18. století podomní výroba knoflíků – nejprve cínových a pak i z jiných materiálů. Knoflíky v té době nesloužily jen jako užitkové předměty, ale byly zároveň vnímány jako malé ozdoby dámských a ještě více pánských obleků, a především parádních vojenských uniforem. Zájem o knoflíky vzrůstal, a tak o sto let později byla Tisá vysloveně knoflíkářskou vsí asi s 800 zaměstnanci a deseti dílnami. Od jejich manufakturní výroby se postupně přešlo k výrobě tovární a vedle knoflíků se v Tisé vyráběla i jiná textilní galanterie, jako například spony, zipy, zapínací háčky a patenty (značku Kooh-i-noor ještě dnes mnozí známe z papírových bločků s patenty)…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 8/2004

Hledáte ubytování v sevrních Čechách? Najdete je na: http://www.travelguide.cz