Kdo zavítá do uliček malého flanderského městečka Tongerenu, bude udiven atmosférou, která ho ihned vtáhne hluboko do historie. Není divu, protože Tongeren je nejen ve Flandrech, ale také v celé Belgii považován za vůbec nejstarší město, jehož dějiny trvají více než 2000 let.
Stačí vystoupit z vlaku a vydat se na cestu do centra roztomilého, ale zároveň tak trochu ospalého maloměsta. Upravené domy, květináče plné pestrobarevných květů, malé obchůdky, sobotní bleší trh, domečky bekyní… Největší dominantou viditelnou odevšad je gotická bazilika ze 13. stol., která vévodí centrálnímu náměstí. Tady už jsou vidět i nějací turisté, poklid a pohodu romantického místa dokreslují stolky se slunečníky. Jednou za sedm let se však Tongeren zaplní neobvyklými davy lidí, kteří se sem přijedou pokochat barvitým procesím. Naposled se konalo vloni, další bude v roce 2016. Někoho možná překvapí takový časový rozestup, ale v Tongerenu to nikomu nepřijde divné, protože tak tomu je již od prvního procesí, které tudy prošlo na sklonku 14. stol.
Podle legendy byl právě v Tongerenu postaven už ve 4. stol. kostel, zasvěcený jako první na území ležícím severně od Alp Panně Marii. Proto se pravidelně od středy po svátku Navštívení Panny Marie (2. července) pořádala oslava patronky kostela, která trvala dlouhých 16 dní. Při této příležitosti se vystavovaly relikvie, které kostel v průběhu staletí nashromáždil. Sedmiletý interval v předvádění relikvií zavedl údajně Rodolf van den Beek v roce 1390. Postupem času se slavnost z různých důvodů měnila, její začátek se přesunul na 11. července a relikvie byly vynášeny v průvodu okolo kostela. Za francouzské nadvlády bylo vynášení i vystavování relikvií zakázáno, přesto se slavnost vždy konala. Až na konci 19. stol. katoličtí hodnostáři změnili celý průběh pouti na procesí, jehož hlavní oslavou byla korunovace Panny Marie. Poprvé se Korunovační procesí vydalo do slavnostně vyzdobených ulic města v roce 1890. Místní lidé jsou na tuto tradici náležitě hrdí – koná se s železnou pravidelností, zrušena byla jen jednou, a to v roce 1918 kvůli první světové válce.
Když to začátkem července v Tongerenu vypukne, zaznamená to každý na první pohled. Ve dnech, kdy se koná procesí (celkem čtyřikrát), jsou ulice již od brzkého jitra zaplněny korzujícími lidmi, mnohé stánky nabízejí spousty místních specialit a nedočkaví obyvatelé vynášejí židle do míst, kudy bude průvod procházet. Mnohé židle mají jen jednoduchou cedulku s rezervací, jiné naopak lákají k pronajmutí. Velký zájem je také o katedrálu, kam se přicházejí poklonit Panně Marii zástupy poutníků. Její socha vysoká 1,6 m a vážící 70 kg je nyní ověnčená květy, stejně jako chrámová loď připravená pro tento velký duchovní svátek, který je nejen podívanou, ale také chvílí k zamyšlení.
Po ulicích se trousí první účastníci průvodu v různorodých kostýmech. Někde se z ničeho nic objeví římští vojáci i s jezdcem na koni, jinde naopak obyčejný pastýř žene ovčí stádo. S blížící se dobou zahájení nervozita čekajících stoupá, všichni se už nemohou dočkat. V roce 2009 bylo překonáno několik rekordů – účastníků v průvodu bylo 3300 a návštěvníků na 700 tisíc!
V procesí za sebou kráčejí nejrůznější skupiny – andělé, pasáčci, poustevníci, římští vojáci, židé, kajícníci i mniši, ale také hudebníci v uniformách či dudáci. Průvodu se účastní i malé děti, některé se vezou na vozících a trakařích, další jdou hrdě za svými rodiči. Konec průvodu již tradičně patří církevním hodnostářům, kteří ve zbožné úctě nesou starodávné relikvie, jež byly svezeny z celé Belgie právě pro tuto příležitost. K nejcennějším patří relikviář z první poloviny 14. stol. obsahující kousek závoje Panny Marie a další z druhé poloviny 12. stol. s třískou z kříže, na němž zemřel Ježíš. Úplně na konci je nesena na nosítkách oslavovaná socha Panny Marie.
Někdy se zdá, že nejlepším režisérem je sama příroda, jako třeba při jednom z loňských procesí. Když už byl celý průvod na své několikahodinové pouti, strhla se najednou nad Tongerenem prudká smršť, která by asi kdekoli jinde účastníky podobné akce rozehnala, ale tady to nikoho ani nenapadlo. Naopak, hrdí lidé v průvodu promokli do morku kostí, i přes smýkání vichrem vytrvali a pokračovali ve své pouti. Ani živly nedokázaly narušit jejich odhodlání. Možná by se to dalo nazvat nástrahami pekla, ale neoblomnost účastníků byla na konci průvodu odměněna slunečními paprsky, které opět přinesly nejen naději, ale i pevnou víru ve vykonaný skutek. Když byla slavná socha včetně všech cenných artefaktů vrácena zpět do katedrály, procesí slavnostně skončilo. Většina poutníků se však zúčastnila i dalšího programu, který byl vyhrazen především hudebníkům. Ten, kdo navštíví Tongeren během následujícího procesí v roce 2016, si určitě odveze nezapomenutelný zážitek.
Další články z vydání o Flandrech zde