Dražba se koná pětkrát týdně, každý den se v průměru draží kolem 200 tun ryb. V místnostech podobných té v Dalvíku ssve ve stejný čas scházejí dražitelé na dalších 29 místech po celém Islandu. Všechna jsou propojena rádiovými vlnami a počítačovou sítí. Úderem dvanácté hodiny zapíná Kristján Adalsteinsson, který zdejší aukci den co den řídí, reproduktor v rohu místnosti, připomínající náš rozhlas po drátě. Z něho začíná monotónní hlas předčítat dnešní nabídku čerstvých ryb. Všichni v místnosti mohou sledovat na papíře položku po položce. Zájem vydražit danou bednu ryb stačí dát najevo zvednutím plastové kartičky s číslem. To je pro Kristjána Adalsteinssona pokyn, aby pomocí počítače poslal objednávku za danou cenu do světa. To je vzápětí možné slyšet i z rozhlasu. Dražitel si přitom musí rychle zkalkulovat i cenu dopravy. Jestli si někdo představuje, že se dramaticky vyvolává a přebíjejí se nabídky, tak opak je pravdou. S ulovenými rybami nelze příliš spekulovat, prodat a zpracovat se musí nejpozději do dvou dnů. Celá aukce se odehraje téměř beze slova. Ani dražitelé nejsou byznysmeni s diplomatkami, ale chlapi v montérkách a tlustých vlněných svetrech.

Další informace o Islandu naleznet zde: http://www.sopka.cz

Jakub Havel