Zajímavé a bohaté umělecké sbírky najdeme ve všech větších městech Nového světa, tím spíše v New Yorku, který je obecně považován za „nejevropštější“ část Spojených států. Úsek Páté avenue od 82. po 105. ulici se dokonce nazývá Muzejní míle, protože tu stojí hned devět různých muzeí včetně slavného Metropolitního. Další významné sbírky našly svůj domov nedaleko od Páté avenue, a tak můžeme Manhattan označit za srdce newyorského výstavnictví.
Je známo, s jakým zaujetím Američané už v minulosti sbírali a vystavovali díla evropského výtvarného umění, stejně jako obdivovali hodnoty mimoevropských kultur. Často jim to bývá přičítáno ke zlu, ale připomeňme si, že i v žilách prostého farmáře z Nebrasky či Minnesoty může kolovat krev stavitelů katedrál… stejně tak, jako v žilách jeho vzdálených bratranců ze Zlámané Lhoty. Američané se prostě hlásí k hodnotám, na jejichž tvorbě se podílely celé generace jejich předků; kdysi je museli ve staré vlasti opustit, ale ve 20. století se jejich situace obrátila – teď „na to měli“ a přihlásili se.
Metropolitní muzeum
Metropolitan Museum of Art, familiárně zvané „Met“, sídlí u východního okraje Centrálního parku. Jeho budova získala po mnoha přestavbách vzhled výstavného paláce, který by obstál i ve srovnání se sídly renesančních či barokních vladařů. Vznik muzea je spojen se skupinou nadšenců kolem právníka a diplomata Johna Jaye, vnuka stejnojmenného politika, jednoho z „otců zakladatelů“ USA a druhého guvernéra státu New York. John mladší žil v 60. letech 19. století v Paříži a je mu připisována myšlenka vytvoření Národního ústavu výtvarného umění a galerie, kterou měl vyslovit při oslavách devadesátého jubilea Spojených států roku 1866 v jedné výletní restauraci v Boulognském lesíku.
Typicky americkým tempem se tehdy podařilo sehnat prostředky k realizaci nápadu a díky bezpočtu přispěvovatelů, soukromých sběratelů a dalších nadšenců bylo už o necelé čtyři roky později, 13. dubna 1870, založeno Metropolitní muzeum umění. V únoru 1872 otevřelo své brány veřejnosti – jeho prvním sídlem byla tzv. Dodworth Building na Páté avenue. Když získalo Cesnolovu kyperskou sbírku, muselo se muzeum dočasně přestěhovat do větších prostor v Douglas Mansion na Západní 14. ulici, ale od 30. dubna 1880 sídlí znovu na Páté avenue ve své vlastní budově, jež dnes také vyznačuje pomyslný jižní konec Muzejní míle.
Původní cihlová budova v historizujícím novogotickém slohu, neuctivě přezdívaná „mauzoleum“, se už záhy ukázala jako příliš malá pro stále rostoucí sbírky. Proto se už na konci 19. století začalo s projektováním daleko rozsáhlejšího celku v duchu mohutného barokně klasicistního zámku s monumentálním ústředním pavilonem a dvěma dlouhými křídly po stranách. Definitivní konec úprav a přestaveb to však nebyl – sbírky utěšeně rostly a díky zázemí Central Parku bylo kam rozšiřovat a doplňovat nová křídla, naposledy ještě v roce 1991.
Výsledkem je složitý komplex místností ve dvou poschodích, zabírající celkem plochu 700 000 m2. Návštěvník se v něm napoprvé sotva vyzná bez orientačního plánku, ale zato komplex skýtá velkou škálu rozmanitých a instalačně vděčných prostor, vyhovujících povaze vystavených objektů. Tím spíš, že Američané rádi vystavují památky z určitých epoch v odpovídajícím prostředí – a muzeum má k dispozici také mnoho přenesených historických interiérů. Oč konkrétně se jedná? Američan by asi hrdě řekl, že v „Met“ je zastoupeno, alespoň nějakou ukázkou, „všechno na světě“ – a nebyl by daleko od pravdy.
Sbírky obsahují více než dva miliony položek, rozdělených do devatenácti specializovaných částí, z nichž každá by i sama o sobě obstála jako úctyhodné muzeum. Je zde představeno světové umění z časového úseku více jak pěti tisíciletí, a to ve zcela globálním měřítku. Nalezneme zde skvělé sbírky umění starověké Mezopotámie i Egypta, na něž navazuje mimořádně bohatá kolekce řeckého a římského umění (přitom je vystaven pouze zlomek z několika tisíc předmětů v depozitářích). Sbírka středověkého evropského umění zahrnuje všechna období od raného křesťanství přes předrománské, románské a gotické umění až do období pozdní gotiky a velká pozornost je věnována i umění Byzance a pravoslaví. Není divu, že kromě expozice v hlavní budově má tato sbírka ještě pobočku v tzv. Cloisters – v historizující replice středověkého kláštera (odtud název), která byla v letech 1934–1938 postavena v severním cípu Manhattanu; v podstatě se jedná o důvtipnou kombinaci původních středověkých staveb (včetně celých kříž…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – New York