V zajetí krasu

Povrch Krasu pokrývají ponejvíce bukové lesy a lučiny s bohatou květenou a řídkými křovinami. Z pohledu zemědělců jde však o neúrodnou skalnatou oblast, což je také původní význam slovinského slova kras. Půda byla na mnoha místech zcela odváta a na povrch vystupují „čisté“ vápence. Jedná se o příklad holokrasu – předpona „holo-“ pochází z řečtiny a značí úplnost či celistvost.

Vápence jsou extrémně propustné horniny. Jsou-li nadto zbavené zvětralinového pláště a ještě k tomu tektonicky narušeny, pak v nich má srážková voda relativně lehkou práci. Vytváří systém puklin, které se dále rozšiřují mechanickou erozí. Zároveň působí voda i chemicky: oxid uhličitý ze vzduchu se v ní rozpouští na kyselinu uhličitou, která pak rozrušuje vápenec, chemicky uhličitan vápenatý. Takové korozi hornin se říká krasovění…

 

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2008

Další informace o Slovinsku naleznet zde: www.sopka.cz