Chrám nebes
Řídit se vůlí Nebes znamená prosperovat; protestovat proti vůli Nebes znamená být zničen.
Čínské přísloví
Nebesa jako univerzální, poněkud neosobní božstvo, které uděluje panovníkovi mandát vládnout své zemi a být zodpovědný za její obyvatele, jsou neoddělitelně spjata s dějinami Číny již od počátku vlády dynastie Čou (11. stol. př. n. l.). Postupně se rozvinula koncepce panovníka jako syna Nebes, který vládne v Podnebesí na základě svých zejména morálních vlastností a jenž se musí zodpovídat ze svých činů, obnovovat svůj mandát a prostřednictvím určitých obřadů také udržovat přízeň Nebes vůči své říši a lidu, udržovat a obnovovat rovnováhu mezi Nebem a Zemí. Z toho je zřejmé, jak důležitý byl kult Nebes pro celou čínskou společnost prakticky až do konce císařství.
Pro každou společnost založenou na zemědělství měla zásadní význam dobrá úroda, která zajistila na další rok dostatek potravin. A tak není divu, že se k obřadům usmiřujícím Nebesa postupně připojily další, jež byly poděkováním za úrodu minulou a prosbou o úrodu následující. Když se třetí mingský císař Jung-le (1403–1424) rozhodl přeložit hlavní město do Pekingu, nechal tam jako první postavit nejen svůj palác, Zakázané město, ale několik kilometrů jižněji také oltář, kde byla uctívána Nebesa i Země. O století později rozhodl císař Ťia-ťing o vybudování samostatného oltáře Země severně od Zakázaného města. Jižní areál nechal přestavět a vyhradil ho uctívání Nebes a modlitbám za dobrou úrodu. Vznikl tak dnešní Park chrámu Nebes (Tchien-tchan Kung-jüan), nejrozsáhlejší dochovaný komplex náboženských staveb v Pekingu. Navzdory všeobecně přijímanému označení v něm žádný chrám Nebes není. V centrální severojižní ose stojí tři hlavní stavby – od jihu to jsou c (Tchien-tchan, plným formálním jménem oltář Kruhového pahorku – Chuan-čchiou-tchan), Císařská nebeská klenba (Chuang-čchiung-jü) a síň Modlitby za dobrou úrodu (Čchi-nien-tien). Kromě toho jsou ve dvěstěsedmdesátihektarovém parku rozmístěny i další stavby, z nichž každá měla v minulosti svou přesně stanovenou funkci.
Zejména v hlavní turistické sezoně je docela těžké představit si, jakou atmosféru měla tato místa v císařských dobách. Stojím na nejvyšší ze tří kruhových teras oltáře Nebes (Nebe je přece kruhové, a tomu musí odpovídat i jeho oltář) a přihlížím, jak se v jejím středu, na centrálním kruhovém mramorovém kamenu střídají turisté, nejčastěji čínští. Místo, odkud císař rozmlouval s nebesy, je neodolatelným prostředím pro pořízení momentky. Rychle se postavit do triumfální pozice, slečna v lososovém kostýmku si navzdory úzké sukni dokonce zpola sedá, zpola lehá, cvak a pokračovat směrem k Císařské nebeské klenbě, ale před sestoupením z oltáře ještě zakřičet proti Zdi ozvěny, bez toho by zážitek nebyl kompletní. Málem by člověk zapomněl, na jak podivuhodně symbolické stavbě se nachází. Nebe patří v tradiční čínské kosmogonii na stranu mužského principu jang – podobně jako lichá čísla, z nichž nejposvátnější je nejvyšší devítka. Její násobky jsou tu všude. Každá ze tří teras oltáře je vydlážděna mramorovými deskami uspoř…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Vysoké Tatry